Réžia:
Jiří StrachScenár:
Lucie KonášováKamera:
Petr PolákHudba:
Miloš BokHrajú:
Ivan Trojan, Jiří Dvořák, Zuzana Kajnarová, David Švehlík, Zuzana Stivínová, Oldřich Navrátil, Klára Issová, Jana Štěpánková, Josef Somr, Jiří Bartoška (viac)Obsahy(1)
Celé nebo sa chystá na Ježiškove narodeniny - Panna Mária pečie koláče a anjeli nacvičujú koledy, len jeden anjel sa každému pletie pod nohy - tvrdohlavý nešika Petronel. Všetko pokazí a nikdy si neprizná chybu, takže čoskoro proti sebe všetkých popudí. Za trest ho pošlú medzi ľudí s úlohou napraviť jedného hriešnika, aby neskončil ako padlý anjel v pekle... (STV)
(viac)Videá (1)
Recenzie (850)
(Musím přiznat, že při druhém zhlédnutí (2018) mi ta pohádka připadá podstatně lepší, naopak některé části mého starého komentáře podstatně trapnější. Asi si ty druhé pokusy budu muset zakázat, vždycky vyměknu. Každopádně pěkné dvě hvězdičky i starý komentář ponechávám): Tak po desítiletích vlády pekla jako jediné právní zásvětní instance české filmové pohádky se konečně dostává ke slovu i nebe. Těch padesát let ale udělalo své a výsledkem je, že obě tyto instance jsou v duši českého diváka už prakticky nerozlišitelné. Ale k filmu: Náprava padlého anděla skrze nápravu lidí (a nakonec je to trochu jinak) – dobrý motiv. Nebe vtipné (chytrými narážkami i obsazením) a dokonce i moudré, jen přespříliš vánočkově české, bez kouska smyslu pro dogmatiku. Země zoufale nudná. Příchodem dvojice black and white agentů s ručením neomezeným se to sice rapidně zlepší, ale i když je Petronel matla, přece jen ta zápletka se splněnými přáními je až příliš přiblblá (jakkoli samotná idea „splněného přání“ je v této souvislosti velmi případná) a všechno ke šťastnému konci kvačí nějak rychle a přímočaře. (Pohádkově legitimní pranostiková pomoc svatých kámošů je ovšem sympatická.) Scénář od samého začátku třídí hříšníky se stejnou snadností jako Petronel u nebeské brány – nejen že je okamžitě jasné, kdo bude tím (jediným) napraveným; kdežto nebe a peklo koexistují v dokonalé harmonii, na zemi je k vidění jen nezměnitelně bílá a černá - což by se dalo akceptovat při troše hloubky, velkoleposti nebo humoru, nic z toho však pozemští červové v této pohádce nenabízejí. Všechno musejí pro diváka oddřít anděl s čertem (jde jim to naštěstí skvěle). A aby byla bílá ještě bělejší, vše je vyřešeno tím, že poctivá holka odmítne žebráka, protože miluje hraběte. Pravda, Pámbů to hned uvede na pravou míru, ale dojem z toho, co předcházelo, se už nezmění, pointa je chytrá, leč bez účinku; navíc se dovídáme, že ten, kdo nám byl předložen jako napravený hříšník (totiž hrabě) napraveným hříšníkem není. Tak buď se nenapravil nebo vůbec nebyl hříšníkem. Himlherbartoška. Buď měl být ten pozemský příběh inteligentnější a krevnatější nebo naopak na něj mělo být jen sem tam shlíženo a vše rozhodující se mělo odehrávat v nebi (s těmi hláškami a bombarďáckým obsazením by to byla dobrá šou). Při jedné z těchto možností bych tomu všemu rád uvěřil. No, dal bych i tři hvězdičky, ale „Ježíšku umejt!“ nebo „Ježíšku, ty lumpíku“, to opravdu ne. Vocaď pocaď, soudruzi. Ježíšek je právě narozený Spasitel světa a ne nějaký bumbrlíček vod pepiků. ()
Čekal jsem od toho hodně, no nedostal jsem všechno. Pohádka je sice opravdu mnohem lepší, než co se u nás poslední roky točí, jenže pořád to není nic úžasnýho. Tuto navíc ještě pozdvihuje skvělý anděl Ivan Trojan a pak taky zajímavý čert Jiří Dvořák s černými dlouhými kníry, bez nichž by to vlastně byla jen další z mnoha. Příběh opět nestojí doslova za nic, možná je to i tím, že je to trochu realističtější pohádka a tak se ústřední párek sice miluje, ale miluje povrchně a jen pozlátkově. Možná je to i tím, že tu na mě žádná ta pohádková atmosféra fantazie a lásky a dobroty a nebo špatnosti, černobílého dobra a zla, jasně daných typů postav a jejich charakterů, že tu na mě nevyjukla, ale spíš jen pokukovala z koutečka. Když totiž ani ty dobrý postavy nejsou dobrý, ale jen trochu lepší, než ty špatný postavy, není to ani moc pohádka. No a na závěr, kdyby to tvůrci natočili před několika sty lety, asi by je upálili na hranici za kacířství. Nejen, že tu ukázali Boha a jeho tvář, ale navíc tu mají i anděla, který není tak úplně dobrý a čerta, který není úplně tak zlý a navíc je ještě vpuštěn do nebe. Ale zobrazení Ježíška jako malého děťátka, to je to nejlepší. Pryč s rudým páprdou! ()
Tahle pohádka je velice chválena, jako jedna z nejlepších za poslední desetiletí a tak jsem se rozhodl jí zkouknout. Dostal jsem však úplně pitomý příběh, vůbec se mi to nelíbilo. Bartoška byl ve své roli příšernej. Jediné pozitivum na této pohádce byla Zuzana Kajnarová, které to tam slušelo. Mimochodem mi dost připomíná jednu mojí kamarádku. :-) ()
Projekt, kterému jsem fandil. A v čele neskutečný Ivan Trojan, sypající hlášky po desítkách. Nejzdatněji mu sekunduje Bůh s vykouřeným basem Jiřího Bartošky a Dvořákův pozitivní čert. Škoda, že když na plátně nikdo z nich není, tempo jako by zadrhlo na místě. Přesto potěší celkově milé vyznění filmu, spousta cameo roliček a Jiří Strach za kamerou, chrlící v gradujícím finále nápady a jeden nebeský glos za druhým. ()
Anděl Páně je ohromně povedený v nebeských scénách (nejvíc mě rozesmálo kádrování Hlaváčové, Jiráskové a Zindulky), v těch pozemských už tolik ne. Negativní trio správce-klíčnice-rychtář je až nápadně podobné trojici správce-Dorota Máchalová-kaprál z pohádky S čerty nejsou žerty, ale s jedním bolestným rozdílem - tím je jejich zmarněný komediální potenciál. Takže střídání scén s pány Trojanem a Dvořákem a všech ostatních by se dalo zakreslit jako EKG - nahoru dolů nahoru dolů. 70% ()
Galéria (56)
Zaujímavosti (27)
- Režisér Jiří Strach se při natáčení pohádky na Šumavě seznámil se svou budoucí manželkou Magdalenou Stupkovou. (Anonymka1)
- Když Petronel (Ivan Trojan) posílá abatyši Magdalenu (Jiřina Jirásková) do pekla, Uriáš (Jiří Dvořák) jí bere květinu a jde směrem ke stolu. V dalším záběru ji však nemá a není ani nikde okolo. (Pepy)
Reklama