Tokugawa Iejasu

Mládí a dospívání Takechiya Matsudairy, který si postupně měnil jméno na Motonabu, Motoyasu a nakonec definitivně na Ieyasu Tokugawa. To neustálé přejmenovávání tehdejší japonské šlechty mě nepřestane fascinovat. Kdo se v tom má taky vyznat? Celkem podrobně je popsána svízelná situace starého, ale bezvýznamného klanu Matsudaira a osobní tragédie Ieyasuova otce, který musel přísahat věrnost mocným a nenáviděným Imagawům. Tatík je zahraný nechutně pateticky. Většina mužských herců vůbec přehrává. Herečky a děti mnohem lepší. Krásná scéna (spoiler) je (asi) vymyšlené setkání Ieyasua s o pět let mladším Heihachirem (Tadakatsuem) Hondou a jeho matkou, kteří mu jdou složit hold. Z budoucího vazala a samuraje mezi samuraji je zatím malý ubrečený kluk, který se zranil a dotčená matka mu radí, aby raději zemřel, než aby neustálým pláčem špinil čest rodu. Jakýsi neznámý hošan ho odnese na zádech a matičku málem klepne, když později zjistí, o koho šlo. Do příběhu je vložena i slavná bitva u Okehazamy, v níž Nobunaga Oda šíleně a přitom geniálně víceméně zlikvidoval početně mnohem silnější Imagawy a tím umožnil Matsudairům osamostatnit se a taky si je k sobě připoutat jako spojence, což někdy bylo plus a někdy tak úplně ne. Ale to už je jiný příběh. Jako životopisné drama jakžtakž ok, ale kdovíjaká senzace to není. (12.09.2015)