Bytosť

Kdysi můj velmi oblíbený horor tenkrát na VHS.Prý podle skutečné události, čemuž ani trochu nevěřím. Po včerejším uvedení v tv musím konstantovat, že se mi to stále ještě líbí. Film má atmosféru a dovede vyvolat pěkné mrazení i bez kapky krve, což třeba o takovém Paranormal aktivity tvrdit nemůžu. Hodnocení na tehdejší dobu, kdybych to viděl dnes poprvé, tak asi 40%. První a jedinná duchařina, která se mi líbí. (12.03.2011)

Tvůrce filmů, kteří točí svoje díla se stopáží nad 90 minut/dvě hodiny, bych nakopal do prdele, resp. posadil holou prdelí na studenej kameň! K filmu - jak vidím, nejsem jedinej, kterej byl více než spokojenej s první polovinou, kdy je nevzácná bytost matka samoživitelka obtěžována, a to je velmi slabé slovo, neznámým duchem. Ono to totiž není obtěžování ledajaký. Von si ten doušek totiž chce regulérně zašukat! No není to parádní téma už samo o sobě? Jo, bylo by! Jenže každá deska se postupem času ohraje a zrovna tady se kola točí dokola na stejném místě, což začne na dvou hodinách být dosti ubíjející. S vypětím všech sil se pak člověk dostane až k zakončení, které je celkem na místě, ale bohužel, strhanej chlap ocení spíš naskočení titulků, než aby věnoval pozornost informaci, že vono se to vlastně někdy někde doopravdy stalo....70% (09.06.2013)

Zapomeňte na klasiku. Mezi Bytostí a zbytkem duchařských hororů je stejný rozdíl, jako mezi koupačkou na písčité pláži a v moři pod útesem. Zatímco na pláži si můžete se zmrzkou v ruce vychutnat pozvolné osvěžení "po bambulu" a kdykoli se vrátit ke kočce v bikinách ležící pod slunečníkem, z útesu vás semelou divoké vlny a návratu není. První setkání s Bytostí je jako rána trubkou po palici, každá scéna, která má být napínavá, napínavá vážně je a Barbara Hershey má nejkrásnější prsa osmdesátých let. Opravdu velký překvápko. (08.04.2013)

Precizní duchařina, která díky svému námětu neprávem zapadla do stínu slavného Poltergeista. Příběh matky tří dětí, která je opakovaně znásilňována duchem, je pojat takovým způsobem, že ho z hlavy jen tak nedostanete. Dusnou atmosféru dotváří geniální hudební doprovod a herecký koncert představitelky hlavní hrdinky, Carly Morenové. Carla po děsivém zážitku nenachází pomoc ani u své přítelkyni ani u psychologů, začne ji pohlcovat totální bezmoc a útoky ducha řádně přitvrzují. Po krátké zkušenosti s parapsychology se odhodlá podstoupit nebezpečný experiment, který se jeví jako poslední naděje na skoncování s nezvaným duchem. Na dobu vzniku snímek disponuje vskutku povedenými efekty, za zmínku stojí především dotyky ducha na Carlině nahém těle. Až na správňáckého doktora Sneidermana, nemám dílku co vytknout, takže u mě za plný počet. (17.10.2009)

1981. Zlaté období pro hororové filmy. A Entity je dobrým příkladem toho, jak to tehdy fungovalo. Tady se jde hned na věc a v prvních pěti minutách je vám nalajnováno, jak to bude probíhat. S ohledem na dnešní horory, kde je první půlhodinka nudný úvod a pak nudné zabíjení, je tohle zázrak. Počítal jsem s tím, že se dívám na béčko, ale i to může někdy překvapit. Poněkud úsměvné vždy bylo, že při každém útoku entity začala hrát "nervy drásající" hudba, aby dodala momentu na dramatičnosti. A tohle téma má rozhodně navíc. Mrazilo mě tedy spíše z faktu, že je to celé natočeno na motivy skutečné události (na internetu si jde jednoduše najít originální fotografie) a z dvouhodinové stopáže. (11.02.2014)