Tvoje, moje a naše

Nakonec si mě to získalo alespoň na 30%. Zasmál jsem se nakonec docela hodně (holt jsem se zavčas smířil s tím, že to bude totální zvratek), protože Qúaid s Russo jsou snesitelnější než Steve Martin a spol. ve Dvanácti do tuctu, digitální maják je "nemodolatelný" a děti při svém řádění skouzávají tím správným způsobem do anarchie. Bitky stojí za to, stejně tak i kamerové jízdy přes stoly se snídaní, kdy vedle dětí žere prase (!). Bezmála dekadentní humor a neuvěřitelně vtipné romantické scény (šišlající klučík drží za ruku svýho novýho sourozence a smutně vypustí "My uš nebudeme bláškové?", digitální maják apod.) dělají z téhle fašírky svým způsobem neodolatelnou radost pro cynického nepřítele bezpohlavních rodinných fašírek. (19.11.2006)

Quaid a Russoová jsou v pohodě, ale tenhle film je prostě horor. Nesnáším děti a teď po tolika demonstracích debilních dětí už nechci mít parchanty vůbec, ani kdyby to byl šampion v kulturistice nebo talent na rozmnožování peněz. Hrůza!! Doporučuju film mladým párům, aby se nad sebou zamysleli a neplnili tuhle planetu dalším biologickým odpadem. (28.04.2009)

"Krok za krokom" vo filme ,ale na stereoidoch. Začiatok naznačoval oveľa väčší potenciál  ako z toho dokázali vyraziť.Rodičia OK, ale zostava deciek stojí za milú kedveš.Je ich skrátka veľmi veľa. Zbytočné šialenosti ako  v sám doma film skôr zrážajú ako ho ťahajú vpred či nahor. Napriek tomu rodinné filmy s René či Denisom sú stávka na istotu. (21.06.2021)

Všichni máme svoje sny. Třeba i sny o tom, že nás oblíbený herec se přece nezaprodá úplný blbosti. Kdysi jsem měla tenhle sen i o Dennisu Quaidovi, kterého jsem znala z dramat jako je Traffic, Frekvence a Hráč nebo z příjemných komedií ve stylu Pasti na rodiče a V dobré společnosti. No, ten sen právě teď skončil a zajímalo by mě, nakolik byl Quaid zoufalý, aby přijal roli, ve které nedělá vlastně nic jiného, než pochoduje v uniformě, píská na píšťalku a ještě se nechá polít nějakých hnusným zeleným slizem. Jen tak pro orientaci: Yours, Mine and Ours vypráví o vdovci/admirálovi, který se jednoho dne potká se svojí láskou ze školy, momentálně taky vdovou (jinak úspěšnou umělkyní), a ti dva se vezmou. On má 8 dětí, které ho poslouchají na slovo a řídí se předepsanými pravidly, ona má dětí deset a ani jednomu disciplína nic moc neříká. Už podle základu se dá tušit, že do civilnosti In Good Company má tenhle film sakra daleko, jenže on má stejně daleko i k vtipný komedii. Scénář vlastně nehraje žádnou úlohu, vůbec vás nemusí zajímat, kdy se naše hlavní dvě postavy v podání Quaida a Russo vezmou, jak se jejich vztah vyvíjí nebo kdy se rozvedou, protože to ve filmu stejně neuvidíte. Jediné, co celých 90 minut sledujete, je totiž přehlídka toho, jak se dá ničit nábytek domu. Plus jako bonus morální poučení na závěr, kdy vám film dokonale předvede, že i lidi, kteří si vůbec ale vůbec nejsou podobní, můžou být těmi nejlepšími přáteli. Sakra, Dennisi, do čeho ses to zapletl? (24.10.2006)

Docela příjemná rodinná komedie. Nebere se to moc vážně a je to podle mě mnohem zábavnější než třeba Dvanáct do tuctu, na čemž má asi lví podíl Dennis Quaid, kterýmu Steve Martin nesahá ani po kotníky a caparti (například ta hippie holka ze Školy superhrdinů), co tu nejsou ani moc otravný. Na nedělní odpoledne pohodička. (06.01.2008)