Bol som pri tom

Tradičně precizní Ashby. Kdo vidí v památných 70. letech i rozvoj politické satiry a velmi kousavých narážek na mocenskou společenskou smetánku, neměl by si tenhle nenápadný film o přímém předchůdci Forresta Gumpa nechat ujít. Nejenže totiž nabízí další hereckou exhibici velikána Petera Sellerse, ale především je z pohledu svých myšlenek minimálně stejně nadčasový, jako stejně starý Vetřelec z perspektivy vizuální. Za prvé tu máme jasný odkaz na drtivý a falešný vliv televize, která si již od nepaměti vše upravuje dle vlastních potřeb - když Chance vyleze na stará kolena poprvé ze svého domu vybavený pouze každodenním sledováním "bedny", připadá si ostatně jako v mimozemském světě plném zvláštních, rychle mluvících stvoření (a určitě není náhoda, že mu k tomu hraje upravená verze Also Sprach Zarathustra, která představuje hymnu pro neznámý a ohromný vesmír). No a potom je tu ona drtivá nálož na hlavy politických a mediálních papalášů, kteří berou smrtelně vážně zasněná slova mentálně zaostalého a emocionálně chladného zahradníka, který dostane možnost promluvit jen čirou náhodou. A já jsem to Ashbymu všechno sežral i s navijákem, neboť on opět dokázal zabalit celý příběh do tak neotřelé, zábavné a neskutečně ironické formy, že jsem si celou dobu připadal jako v krásné, pohodové a cizím vlivem nepošpiněné pohádce. Něco takového již dnes nikdo nenatočí... 90% (10.02.2014)

"Chápu! Chápu?" . . . . . Švejk je názorná ukázka toho, co způsobí uřední blb u armády. Byl jsem při tom je názorná ukázka, co se stane, dostane-li se v Americe prosťáček mezi vysoké politiky. Jedna z mála amerických komedií, u které jsem se skutečně bavila. Jak je vidno, i Američané si umí utáhnout sami ze sebe. Oceňuji!!! Zahradník do Bílého domu!!! (07.05.2014)

Labutí píseň Petera Sellerse. Geniální filmová adaptace knihy Jerzy Kosinskiho. Formálně i strukturálně čistý film - bez experimentálních střihových přechodů, bez progresivní práce s kamerou, a také bez zbytečného větvení jednoduchého příběhového rámce - poklona jednoduchosti a přímočarého vyprávění... Jedna základní dějová linie sledující prostý příběh mentálně retardovaného (či možná autistického?) zahradníka, jenž si své povolání nese později i ve svém jméně... Oslava umírněného herectví Peter Sellerse, který za tímhle projektem stojí především - to on si ho vymohl na studiu a považoval ho za svou bilanční uměleckou šanci. Peter Sellers tu hraje tak, že v podstatě svým hereckým výrazem neguje celou svou předešlou hereckou tvůrčí dráhu - zmizelo všechno přehrávání, prvoplánová situační komika, humor založený na pantomimě a gagu, přichází skutečné herecké mistrovství nebo možná kontemplace - člověk bez osobnosti, bez smyslu empatie, jehož ostatní považují za génia...kdo ví, co všechno Peter Sellers v tomto podobenství viděl... Na diváka působí především dva silné momenty - ta čistota, jednoduchost (jakoby tvůrci osekali vše nepotřebné a přebývající důsledně poučeni premisou Occamovy břitvy) a satirické vyznění... Satira útočící na televizní základ americké ,,televizní" demokracie, na zaslepenost světa mocných, kteří mezi sebe často vezmou člověka podobného Chancymu Zahradníkovi...ale i na nás samotné, na to, jak si konstruujeme mínění o objektu na základě torza skutečně relevantních informací... Tenhle film přesto nádherně pohladí a i vy můžete spolu s postavou Petera Sellerse díky našemu přínosnému mediálnímu věku empaticky říci: Byl jsem při tom... (13.07.2007)

Musím zopakovat, co už zde napsali jiní, Peter Sellers je GÉNIUS a jeho (vlastně nejen jeho) herecký výkon dělá z tohoto filmu nezapomenutelný zážitek, ale to není vše. Celý film je opravdu krásně natočen a má dobrý scénář. Ovšem nečejte (jako já) něco třeskutě vtipného, jako je Růžový panter, je to spíš takový tichý pomalý, ale o to krásnější film. (27.02.2006)

Inteligence je relativní, zatímco lidská hloupost nezná mezí. Vidíme to, co vidět chceme a slyšíme, co chceme slyšet. Přes svou smyšlenou dokonalost se raději vezeme s ostatními, než bychom riskovali vlastní zesměšnění. Kdyby Chance v pondělí vstoupil do některé z našich univerzit, tak by díky své geniální slaboduchosti v pátek vyšel jako prominentní profesor vážený na celé akademické půdě. A nemuselo by to nutně být v Plzni. Vidíte? Snažíme si hrát na chytráky, abychom se ve finále stali stejnými hlupáky, jakými se mnozí rodí bez svého zapříčinění. Ke své smůle, či ke svému štěstí? (27.07.2011)