Zmrzlé dítě

Pokud bychom v rámci tvorby Gézy von Bolváryho jen těžko hledali titul srovnatelný se Zmrzlým dítětem (což je mimochodem jeho nejstarší zachované dílo), je třeba říct, že tento snímek patří zároveň i k tomu nejlepšímu z tvorby Bély Balogha. Proslulý filmař natočil o patnáct let později zvukový a celovečerní snímek téhož názvu, doplněný jen jménem hlavní postavy Tomi. (Scenáristkou této novější verze byla spisovatelka Mária Szepesová, podepsaná jako Mária Orsi, která jako dítě hrála v němé verzi filmu a byla to dcera Baloghovy manželky Margit Kornaiové). Nicméně v 1921, kdy vznikla němá verze Zmrzlého dítěte, měl Balogh za sebou už bohaté a úspěšné filmové zkušenosti. V tomto ohledu stojí za zmínku alespoň tituly jako Kluci v Palově ulici (A Pál-utcai fiúk, 1917) nebo Izrael (1918). Společenský rozměr jeho často dramatických a jindy dokonce sentimentálních filmových příběhů se výrazně podílel na obohacení maďarské kinematografie už v druhé polovině druhé dekády 20. století. Zmrzlé dítě vzniklo krátce (ani ne dva roky) po pádu Maďarské sovětské republiky, která Baloghovu dosavadní tvorbu zakázala, a rok poté, co byl na oplátku už zase vyšetřován za Horthyho vlády za takzvané „komunistické spiknutí" (kvůli krátkému dokumentu o festivalu na Markétině ostrově, který natáčel 1. května 1919). Možná i následkem těchto neblahých zkušeností působí „němé" Zmrzlé dítě mezi dosavadními Baloghovými filmy snad nejpřesvědčivěji. Autor se uměl nejen vyhýbat melodramatickým pastem a patetismu, ale také z původní balady vybral ty nejpodstatnější prvky a společně se scenáristou Edem Sasem vytvořil příběh minimalistický, realistický, dramatický a přitom velice působivý. Zmrzlé dítě je zajímavé také jako pokus o adaptaci básnické literární předlohy. Jenö Illés se sice už v roce 1916 pokusil zfilmovat Petöfiho romantickou poemu Maďarský šlechtic a výsledkem byl snad nejmonumentálnější maďarský němý film Jenö Illés (Janos velký hrdina), ale umělecká kvalita Zmrzlého dítěte je přece jen přesvědčivější. (Letní filmová škola)