Réžia:
Bertrand BlierScenár:
Bertrand BlierKamera:
Jean PenzerHrajú:
Alain Delon, Nathalie Baye, Gérard Darmon, Geneviève Fontanel, Jean-Pierre Darroussin, Jean-François Stévenin, Michel Galabru, Vincent Lindon (viac)Obsahy(2)
Ztroskotaný alkoholik se zaplete s tajemnou ženou, kterou potkal ve vlaku, a zoufale se ji snaží přesvědčit, že on je ten pravý. (Netflix)
Recenzie (19)
Film má určitou podobnost českýmu snímku Katapult. Absurdita je zde približně na stejný úrovni jako u Blierova podobně nelogickýho snímku Studený bufet.Robert roztříská sousedův dům na padrť, před nim svede jeho ženu a sousedovi to vůbec nevadí. Je tudíž jasný, v čem jsou Blierovy snímky, ač se to nezdá, komediálními, i když humor je zde velmi kontroverzní a ne každý k němu přilne. ()
Ani v jedném ze svých nejvážnějších filmů nezapomíná velký svéráz Bertrand Blier na svůj oblíbený absurdní humor s tajuplnou atmosférou à la Studený bufet a přes závažnost tématu rozehrává uprostřed dramatu i typický scénami se surrealistickým nádechem. Překvapivě tu ten Blierův styl v prostřední třetině skvěle funguje, překvapivě si tu Blier odpustil i svoje tradiční sexuální úchylky, což jenom kvituji, a podle mě se v Našem příběhu Blierovi další pokus o dramatičtější snímek (podobně jako v Otčímovi) dost povedl. Jde o delší film s výrazně pomalým tempem, nicméně dává možnost od začátku hlouběji procítit s hlavní postavou ten hořce odpudivý pocit alkoholika ocitávajícího se na dně, který si nedokáže pro svou závislost udržet jediný pevný mezilidský vztah. S příchodem podivné partičky mužů a neobvyklým pozváním pana souseda (jemuž vůbec nevadí ani rozbité okno, které po oné divoké noci začne sloužit jako vchod a východ ;o)) dává možnost stejně tak zažít a vychutnat si na dálku obrovskou pijatiku, šarádu plnou absurdních dialogů a velkolepé řádění v doprovodu nekonečné studnice láhví a sklenek, a posléze padnout s trpkým vystřízlivením zpátky do deprese, po níž se teprve zdá býti jakákoliv další naděje na šťastný konec ztracena. Nebo ne tak úplně...? Alaina Delona jsem v podobném typu postavy deprimovaného muže, pravidelně se měnícího v alkoholickou trosku, snad ještě neviděl a dost mě tímto výkonem, který bych se nebál považovat za jeden z Delonových nejzajímavějších, i překvapil... dokázal mrazit a nenásilně ve své místy přímo tragikomické kreaci ladit i s tím absurdním humorem a výrazně se svým výkonem přibližovat k hlavnímu králi tohoto snímku, jímž je pro mě (byť jen ve vedlejší roli) úžasně démonický Michel Galabru. [85%] ()
Těšil jsem se na drsný realistický drama o nešťastný lásce, kde můj oblíbenec hraje vožralu. Místo toho jsem viděl frašku, která nebyla ani vtipná natož drsná, kde se přimotá spousta postav, které mají velký prostor a přitom sledují prapodivné chování hlavní dvojice, která nemá ponětí co vlastně chce. Určitá kvalita zde je, ale čekal jsem prostě trochu větší vážnost a smysl. ()
Nevím, možná to není naprosto dokonalý film. Avšak Delon zde svou přirozenou přecitlivělost předvádí naprosto dokonale. Alkoholik a majitel garáží jede sám ve vlaku a již první pohled z okna naznačí, že je to tam. Caesar byl naprosto zasloužený. Co se týče zbytku filmu, tak miluji rvačku v sousedském domě. Počin přinášející naději i bezmoc . Komické i tragické zároveň. ()
Film, který nejprve začíná jako Robbe-Grilletovská metahra, kde hlavní postavy (muž a žena) nepřetržitě popisují to, co se v danou chvíli dějě na plátně. Pak ale snímek začně hemživě bobtnat do snového dobrodužství, kde není nouze o situace, které z běžných východisek přerostou do absurdní grotesky. Lednice, křeslo a Delon se spoustou piva. Postupem času ale začne v Našem příběhu převládat opravdové zoufalství, a zvláštní nekašírovaný stupor, ztrnulost, kdy se Delon nemůže své unikavé ženy-přízraku domoci. Závěr je dojemný. Film není rozhodně dokonalý. V poslední třetině se už docela vleče. Nicméně to, jakým způsobem ukazuje snovou práci je, myslím, jedinečné. Můj nejoblíbenější Blier. ()
Galéria (25)
Fotka © Splendor Films
Reklama