Posledná pevnosť

Výstavba tohoto těžce vlastenetckého dramatu ničím nepřekvapuje. Přes počáteční seznámení s prostředím a místními pravidly až k finále, zužitkovávajícímu všechny dříve předvedené finty. Redford pateticko-generálsko-otcovskou roli obohacuje jen nepatrně, mnohem zajímavější je sledovat velmi umírněného a přesto děsbudícího Gandolfiniho. Co však filmu skutečně ubližuje a tudíž i ubírá body je finále, které se příliš podřizuje předem nalajnovanému válečnému vyústění. Na úkor logiky, přirozeně. Máte-li rádi vězeňská dramata a plápolající americkou vlajku na pozadí, zkuste to. Jinak není oč stát. 60% Zajímavé komentáře: Tsunami_X,ScreamJay, Torrance, silent cut (23.04.2006)

Filmov s väzenskými vzburami nie je veľa, navyše s podobne kvalitným a osviežujúcim scenárom, dokonalým kontrujúcim duom hercov a perfektnou lokalitou. Niektoré pasáže by som vynechal, aby film nestrácal na efektívnosti a napätí, no inak sa nedá takmer nič vytknúť. Možno len malý priestor Linda a Colinsa Jr., ktorí to proste vedia a lahodia aj oku diváka. 80%. (26.04.2007)

Mám ráda filmy z vězeňského prostředí, v současné době mě však začíná ubíjet stereotyp: následování lineárně vyjetých kolejí scénářů, patos... a vlastenecky hrdé mávání americkou vlajkou. Bože, odpusť jim, neb oni nevědí, co činí. Američané zkrátka netuší, jak s tímhle neustále předhazovaným "detailem" dokážou urputně lézt na nervy zbytku světa. Příběh "Poslední pevnosti" nenabízí nic moc nového: věznice je sice vojenská, hlavní hrdina není svalovec a utkání s vrchním padouchem musí vést pomocí své vůle a důvtipu, nikoliv efektních úderů. Ve své podstatě však jde stále o totéž: klaďas se do ničeho nechce zaplést, dokud díky záporákovi neumře nějaký vedlejší chudák, a pak se nasere, získá sympatie spoluvězňů a zloduchovi to navzdory všem úskalím pořádně natře. Žádné překvapení se nekoná, scénář i postavy jsou předvídatelně klišoidní, což je největší slabina "Poslední pevnosti". Jistě, najdou se drobné inovace: vězni jsou přes vzájemné rozpory na jedné "lodi", jsou to vojáci, zakázané salutování, úctu k výše postavenému spoluvězni a vůbec vzorné chování používají jako formu vzdoru vůči řediteli, závěrečná bitva je strategičtější, než bývá zvykem (tím neříkám logičtější, bohužel právě naopak). Přesto jde v jiné variaci o totéž, co lze vidět skoro ve všech ostatních filmech o vězení. Před dvaceti, třiceti lety to mohla být bomba, ale dnes by to chtělo přece jen víc originality a méně schématičnosti. Při váhání mezi 3 a 4 hvězdičkami tak nakonec rozhodly dvě věci: solidní herecké obsazení (zvláště Gandolfini se blýsknul) a již zmíněné sympatie k podobným filmům. Neobjektivních 70%, ale s odřenýma ušima, nosem, rameny, prsama, zadkem a... přečnívajícími částmi;-) (22.05.2009)

Někteří muži se nenarodili proto, aby si hráli se svými dětmi ... a s vnoučaty. Neboť jsou předurčeni k věčnému zápasu - je to jejich úděl. Čert vem do očí bijící americký patriotismus, žánrová klišé i trochu prostoduchý černobílý scénář, který ve slabých chvilkách bez povšimnutí míjí logiku a všechny vězně staví do úlohy kladných hrdinů. V podání Roberta Redforda jsou veškeré nastíněné atributy nejen snesitelné, ale dá se jim alespoň trochu věřit ... za jejich ideu se dokonce dá i bojovat ... 3,5* (11.02.2013)

Snůška ohraných klišé, které lze najít v každém vězeňském filmu (despotičtí bachaři;zranitelný kluk, který to musí odnést jako první, aby došlo k vytoužené odplatě;vězeň,který v sobě nalézá ztracené ideály atd.) se stává něčím výjimečným až ve chvíli, kdy dojde na konečnou bitvu o věznici. Ta je tak zručně natočená (obsahuje pár opravdu silných scén), že do té doby podprůměrný film, vyzdvihává o několik řádů výš. (05.05.2005)