Grék Zorba

V Zorbově příběhu se toho dá najít hodně – třeba u nás ve zlínském divadle z něj druhdy udělali poměrně odpudivou oslavu drobného podvodníčkovství – a to, co v něm našli Kakojannis s Quinnem, mi dává smysl, hlavně to o blahodárném vlivu šílenství na život chlapskej. Ale pro optimismus si k nim chodit nebudu, záchvat smíchu nad jedním inženýrským debaklem a závěrečný taneček na pláži mě ze smutku nad sugestivně vylíčenými temnotami lidské povahy tak úplně nevyléčil. (24.06.2018)

Tohle je síla.Pan Quinn ukazuje cestu životem, kterou bychom snad měli jít všichni.Ale současně také jsou vidět nástrahy a následky.Ale to už k tomu patří.Ne naivní, ale řekněme nepopsaný spisovatel vletí po hlavě do čehosi, co neumí zpočátku uchopit, ale posléze se vyrovnává s vysokou škoulou života, kde je děkanem, asistentem i examinátorem Quinn.A dělá to sakra dobře.Jeden i druhý.Kolorit krétské vesnice, jednotlivých postaviček a také jejich mentality je velice silný. (13.05.2010)

Chvílemi možná zdlouhavé, jelikož se zdánlivě nic neděje, avšak výkony obou hlavních protagonistů, nádherná hudba a hlavní hudební motiv, znázornění rigidity a někdy drsné krutosti venkovského života a hlavně atmosféra, geniální poselství a živelnost zmíněný nedostatek tak dalekosáhle přebíjí, že nelze hodnotit jinak než 5*. Řek Zorba je jedním z filmů, na které se nezapomíná! (03.07.2009)

Bohuzel jsem film videl v ceskem zneni a tak plnohodnotne nejsem schopen ocenit herecke vykony, na kterych nejspis tento film stoji. Kdyz opomenu tento handicap, tak stejne zustanu zklamany a moc dobre nechapu divacky uspech tohoto filmu. Atmosferu Krety do me film nedostal, scenar se mi taky nezda nijak vyjimecny, kamera obycejna... Nevim no... (15.02.2014)

Pokud by hrabalovská poetika a její nejpověstnější umělecký představitel měly být představeny a přeneseny do balkánského prostředí, nejspíš by se transformovaly do ŘEKA ZORBY. Krétský rodák vtělil do této nádherné postavy vše, co postihuje rázovitou řeckou povahu, ztřeštěnou divokost, velkorysost a jistou povznesenost ve věcech všedního života a oficialit, schopnost živelně se radovat, kouzlit, tvořit byť z vteřinového okamžiku stavební jednotku věčnosti, básnivou lhavost, která svou krásou a hloubkou přemáhá posléze skutečnost. V Zorbovi je mnohé z toho, co Kazantzakis vtělil do memoarizujícího POSELSTVÍ EL GRECOVI. Režisér řeckého původu dostal do filmu vše podstatné z literární předlohy a v hereckých výkonech Anthonyho Quinna a proslulé řecké herečky Ireny Papasové ji v některých místech i přesáhl. Koprodukce se v tomto případě - zdá se to být nesporným - vydatně spoluzasloužila o mimořádnou úroveň tohoto klasického díla kinematografie hraného filmu. Závěrečná scéna, která je pohromou jak pro spisovatele, tak kapitálním selháním jeho poněkud samozvaného pomocníka, vyznívá jako oslava nikdy nekapitulujícího a v podstatě nezničitelného života. A tak ... pokud by hrabalovská poetika a její nejpověstnější umělecký představitel strýc Pepin měly být přeneseny do .... Věřím, že toto přesvědčení budou sdílet i generace těch, kteří přijdou po nás. (22.03.2008)