Gillesova žena

Dlouho jsem neviděla žádný film, kde by bylo tak minimálně dialogů a přesto v něm lze vyčíst všechny emoce, které si jen dovedete představit. Příběh o neskonalé a trpělivé lásce Elisy ke svému manželovi, ale hlavně o chorobně posedlé vášni Gillese ke své švagrové. Přestože situace vypadá beznadějně, tak Elisa to nevzdává, ale snaží se zapřít svoje pocity pro záchranu jejich vztahu a dělá pro to co může. Má můj neskonalý obdiv, dnes by se to vyřešilo rychlostí blesku, okamžitým úprkem z takové domácnosti. Elisiny oči vyjadřující bolest, smutek a zklamání, ale i naději zahrála Emmanuelle Devos skvostně. Geniální záběry kamery na zdánlivé maličkosti, které měly v tu chvíli, v ten daný moment svůj velký význam, je jedna z věcí, která mě doslova fascinovala. A další obdiv patří právě tomu postupnému odkrývání vnitřní osobnosti Elisy, její gradující frustraci a kde nakonec všechno skončilo tak, jak se dalo předpokládat. Je to jeden ze snímků, který si musí svého diváka najít a který pak nebude zklamaný třeba ani tím zdánlivě pomalým tempem. (25.05.2013)

Velice citlivě natočený snímek o ženské duši. Frédéric Fonteyne v prvé řadě vypráví obrazem. Výrazná stylizace obrazu vykresluje dojmy a pocity aktérů, kdežto podružné dialogy pouze dopomáhají k plynulosti příběhu. Film, jehož výchozí scénář obsahoval pouhých deset stran (zbytek tvorby je pouhá improvizace herců a fantasie režiséra) má laťku kvality (jak formální tak obsahovou) postavenou neuvěřitelně hodně vysoko. Fonteyne za to může být vděčný nejen sobě, ale zejména všem představitelům hlavních rolí. (29.11.2005)

Úplně ze všeho nejdřív chci pochválit vizuální stránku, moc se mi líbil styl vyprávění příběhu manželského páru, kterému se do cesty připletla nevyvedená mladší sestra.. Pak zcela nepochybně stojí za zmínku herecká kreace Emmanuelle Devosové, ona je v roli podváděné manželky strhující, úchvatná a jako matka (lvice-ochránkyně) až neuvěřitelná, obdivuhodně trpělivá a nesmírně silná.. Možný spoiler - s politováním jsem však nucena jedním dechem dodat, že se závěrem nemohu a nedokážu souhlasit/souznít (a už vůbec ne pochopit), kladu si otázku, proč o tu svou rodinu tedy tak urputně bojovala? Kdyby každá podvedená manželka volila tohle řešení, asi by nás tu moc nezůstalo, k tomu se domnívám, že milující máma vydrží víc než zraněná žena a ona měla tři krásné děti, což je obrovská motivace (i zodpovědnost) k životu.. (17.11.2021)

Celkem se divím místním rozporuplným reakcím. Film má nádherné záběry(co záběr to obraz), výbornou herečku v hlavní roli (na jejíž tváři pokaždé poznáte co se jí právě honí hlavou) a jednoduchý, ale silný příběh(kde bych vytkl snad jen ten podivný konec). Pro ty co u filmu neholdují citům to ale možná bude pouze hezky nasnímaná nuda. (28.03.2008)

Spousta hluchých míst je kompenzována pouze dvěma mimořádnými sekvencemi, jednou je taneční zábava, na níž by se pomalu houstnoucí atmosféra dala krájet, a druhou je závěr s věšením prádla. Opatrně rozvíjené téma vzdušnosti, která laxně přechází pomocí tmavých tónů povalu do deprese, se kolem diváka ovíjí jako stahující se smyčka. Samotný závěr je naprosto úžasný, v závěrečné scéně je nejen shrnutí celého filmu, ale vlastně i vysvětlení jednání hlavní hrdinky. Problém mám s tím, že chování Gillesovy ženy mi přijde až chorobně hloupé. (28.05.2021)