Kachní sezóna
Temporada de patos
Duck Season
Obsahy(1)
Panelákový byt a výpadek proudu, to zas bude neděle!
Je neděle, 11 hodin dopoledne a Flamova matka musí někam odejít. Zdá se, že Flama a Moko mají před sebou neděli snů. Prázdný byt, playstation, coca-cola a pizza, co jim může chybět? Ale jen do chvíle, než vypadne proud. Jeden panelákový byt, čtyři mladí, tři z toho ještě děti a nekonečná neděle. To je prostor, v němž debutující mexický režisér Fernando Eimbecke rozehrál svou hořkou černobílou teenagerovskou komedii. Natolik oslnila domácí publikum, že získala 11 z 12 možných výročních filmových cen Ariel a 8 cen na Mexickém filmovém festivalu v Guadalajaře 2004 a stejně tak byla s úspěchem uvedena na mnohých zahraničních festivalech, včetně MFF Karlovy Vary.
Kromě nesmírně civilních hereckých výkonů mladých herců, po zásluze též oceněných, a skvělé hudbě, která rovněž velmi podstatně vytváří atmosféru tohoto jen zdánlivě nenápadného filmu, je tu nejpozoruhodnější zejména Eimbeckova režie. Dlouhé pasáže, v nichž se mezi postavami zdánlivě nic neděje, střídané směšnosmutnými akcemi zdánlivého veselí, zkomponované k sobě jako hudební skladba, v jejichž rytmu a souzvuku vycházejí najevo další plány, vytvářejí až neuvěřitelně pravdivý portrét dvou teenagerů s jejich problémy, dívky odvedle, jejíž rodiče zapomněli na její narozeniny, a mladíka, který přichází na to, že vlastně nedělá co, skutečně chce. Čas, kdy ti čtyři čekají, až zase zapnou elektřinu a oživí umělý svět všech jejich berliček a pomocníků, se stane z původně nuceného zabíjení nudy jednou z nejzajímavějších chvil jejich dosavadních životů. Zbaveni záchytného systému rutinních činností náhle jednají sami za sebe a nacházejí sílu vyslovit své problémy především sami před sebou.
Eimbeckův hraný debut patří rozhodně k tomu nejlepšímu, co v poslední době na i tak zajímavém filmovém prostoru mexické kinematografie vzniklo.
(oficiálny text distribútora)
Videá (1)
Recenzie (88)
Abych pradvu řekl, překvapuje mě tak nízké hodnocení tohoto filmu. Uznávám, že má film několik řekněme pomalejších míst, ale to přesně koresponduje s atmosférou nedělního odpoledne, kdy se pro dva čtrnáctileté pubescenty čas, díky přerušené dodávce proudu, neuvěřitelně vleče. Tedy vlekl by se, nebýt okolností, které zapříčiní, že tato neděle nebude jako všechny ty ostatní. Na jednu stranu sledujeme komedii, navozující atmosféru bezstarostného mládí, na stranu druhou však postupně vyplývá na povrch, že problémy, které musí řešit jak oba mladíci, tak dva "vetřelci" narušující zaběhnutý chod věcí, příliš úsměvné nejsou. Konec, kdy se oba chlapci zachovají "dospěleji než dospělí" je už jen logickým (ne však očekávaným) vyústěním tohoto velmi příjemného ale zároveň také znepokojivého dílka. ()
Vcelku solidní minimalstická konverzační černobílá komedie. Herecké výkony, na to, že to jsou neherci, velmi dobré. Velmi chválím i hudbu, byl vinikají cí a trefná, dobře seprolínající se zvuky situací ve kterých hrála. Kamera taktéž vemi dobrá a obrazotvornost režiséra výborná. Jednu hvězdu dolů za to, že v některých momentech to je převláčné až nudné, ne však tak moc, proto 4*. ()
Nedělní líné dopoledne přechází pomalu do odpoledne v jednom paneláku na předměstí Mexického velkoměsta. Výpadek proudu svede dohromady malou skupinku lidí, kteří by se asi normálně spolu ani nebavili. Dva čtrnáctileté chlapce Flama a Moka, dospívající slečnu Ritu ze sousedství a zkrachovalou existenci poslíčka pizzy Ulisese. Tahle rozdílná čtveřice tráví společný čas sice v jednom bytě, ale přitom jejich myšlenky jsou tak rozdílné. Každá postava má v sobě skryto totiž své malé tajemství, které ji tíží na duši a chce ho nějak vyřešit. První půlka filmu nás seznámí se všemi čtyřmi postavami, sice tempo vyprávění není nijak závratné, ale nenudí a připravuje nás na druhou půlku, která už je v úplně jiném rytmu a díky “inspirujícímu“ obrazu s kachnami a dortu brownies s “magickou“ přísadou hodně posouvá film v mém hodnocení nahoru. Černobílý film režiséra Fernanda Eimbcka se vyznačuje velmi nápaditou kamerou, za kterou stál Alexise Zabeho a jemným absurdním humorem, který díky zvolenému materiálu má i dvě zajímavé a výrazné pointy. Malý film, který potěší svým humorem a přitom donutí diváka i trochu přemýšlet. ()
Temporada de patos je len dalsim krasnym dokazom toho, ze najlepsie filmy, ktore sa zapisali do dedicstva kinematografie uz asi boli natocene /40., 50., 60. a 70. roky 20. storocia/ a ze zachvilu sa budu tocit filmy o podrobnom rozoberani rannej stolice a o noseni a kalani dreva a prikladani do pece. 20 % ()
Nezávislá laciná komedie osciluící někde velmi lehce nad průměrem. Chtěla by být takovou tou hořkou tragikomedií pro intelektuály, což se jí daří (a mě nudí), ale mám pocit že využívá až příliš mnoho totálně profláklých motivů. Zábavné neverbální pasáže, kdy se občas usmějete střídají několikaminutové dialogy o ničem, kdy bych to nejraději zabalil. Nebýt na tom v kině tak to po třech minutách vypnu. ()
Galéria (13)
Fotka © Warner Independent Pictures
Reklama