Kachní sezóna
Temporada de patos
Duck Season
Obsahy(1)
Panelákový byt a výpadek proudu, to zas bude neděle!
Je neděle, 11 hodin dopoledne a Flamova matka musí někam odejít. Zdá se, že Flama a Moko mají před sebou neděli snů. Prázdný byt, playstation, coca-cola a pizza, co jim může chybět? Ale jen do chvíle, než vypadne proud. Jeden panelákový byt, čtyři mladí, tři z toho ještě děti a nekonečná neděle. To je prostor, v němž debutující mexický režisér Fernando Eimbecke rozehrál svou hořkou černobílou teenagerovskou komedii. Natolik oslnila domácí publikum, že získala 11 z 12 možných výročních filmových cen Ariel a 8 cen na Mexickém filmovém festivalu v Guadalajaře 2004 a stejně tak byla s úspěchem uvedena na mnohých zahraničních festivalech, včetně MFF Karlovy Vary.
Kromě nesmírně civilních hereckých výkonů mladých herců, po zásluze též oceněných, a skvělé hudbě, která rovněž velmi podstatně vytváří atmosféru tohoto jen zdánlivě nenápadného filmu, je tu nejpozoruhodnější zejména Eimbeckova režie. Dlouhé pasáže, v nichž se mezi postavami zdánlivě nic neděje, střídané směšnosmutnými akcemi zdánlivého veselí, zkomponované k sobě jako hudební skladba, v jejichž rytmu a souzvuku vycházejí najevo další plány, vytvářejí až neuvěřitelně pravdivý portrét dvou teenagerů s jejich problémy, dívky odvedle, jejíž rodiče zapomněli na její narozeniny, a mladíka, který přichází na to, že vlastně nedělá co, skutečně chce. Čas, kdy ti čtyři čekají, až zase zapnou elektřinu a oživí umělý svět všech jejich berliček a pomocníků, se stane z původně nuceného zabíjení nudy jednou z nejzajímavějších chvil jejich dosavadních životů. Zbaveni záchytného systému rutinních činností náhle jednají sami za sebe a nacházejí sílu vyslovit své problémy především sami před sebou.
Eimbeckův hraný debut patří rozhodně k tomu nejlepšímu, co v poslední době na i tak zajímavém filmovém prostoru mexické kinematografie vzniklo.
(oficiálny text distribútora)
Videá (1)
Recenzie (88)
Na jednu stranu bylo super shlédnout snímek, který vykresluje životní problémy postav tímto způsobem - zaměřením se na konkrétní důsledky a v maličkostech odhalovat velké drama na pozadí. Ale na druhou stranu mám pocit, že si Temporada de patos hraje na velké umění, kterým ovšem není. Navíc to označení komedie je zavádějící. Jediná opravdu vtipná scénka byla konzumace "brownies" a hlavně její následky. Jinak mi to přijde jako kraťas roztažený na 90 minut. Ale špatné to rozhodně nebylo. To řekl bych až minimalistické pojetí bylo přesně podle mého gusta a atmosféra byla nezaměnitelná. ()
Vcelku solidní minimalstická konverzační černobílá komedie. Herecké výkony, na to, že to jsou neherci, velmi dobré. Velmi chválím i hudbu, byl vinikají cí a trefná, dobře seprolínající se zvuky situací ve kterých hrála. Kamera taktéž vemi dobrá a obrazotvornost režiséra výborná. Jednu hvězdu dolů za to, že v některých momentech to je převláčné až nudné, ne však tak moc, proto 4*. ()
Debut Fernanda Eimbcke Temporada de patos je venovaný jeho veľkým ikonám, Jimovi Jarmuschovi a Jasudžiró Ozuovi. Neprekvapí preto, že obsahuje mnohé štylistické znaky príznačné pre ich diela, no zároveň si nesie prvky Eimbckeho neskoršieho rukopisu. Ako prvé sa nám predstavuje a ožíva pred nami minimalistické prostredie a architektúra sídliska panelových domov. Potom nastupujú postavy - deti, ktoré sú behom jedného voľného dňa konfrontované s množstvom problémov vrátane sveta dospelých, stelesnenom v roznášačovi pizze. Civilnosť zobrazenia bežného života a herectva predstaviteľov štvorlístka hlavných rolí sa v statických obrazoch míňa s romantikou, subjektívnym vnímaním reality (časť, v ktorej majú významnú rolu isté povzbudivé látky) a postmodernou hrou s pravidlami rozprávania. Hravý humor pozdvihuje aj priemernejšie momenty a udržiava pozornosť až do záveru. Mimochodom, až naskočia titulky, film ešte nevypínajte a počkajte si na koniec ;-) 75% ()
Filmy z Jižní Ameriky jsou v mém soukromém žebříčku oblíbených filmařských destinací na druhém místě, což znamená, že filmy z této části naší planety považuji za jedny z nejkvalitnějších. A film Kachní sezóna mne v tomto názoru ještě více utvrdil. Ale hezky postupně. Tenhle film jsem sušil doma ve skříni nějakých půl roku, než jsem si ho dnes pustil. Upřímně jsem ale nevěděl, co od toho čekat. Ale co jsem viděl mě velice zaujalo. Omšelé a vcelku nudné panelové sídliště na mexickém předměstí, kde se v neděli v 11 hodin dopoledne nic moc neděje. A za dveřmi v jednom z těchto paneláků v tuto dobu dva čtrnáctiletí kamarádi začínají hrát videohru. Ale co dělat, když náhle vypadne proud? To se potom hodí, když v bytě máte šestnáctiletou sousedku, která si k vám přišla upéct dort. A když potom přijede poslíček s pizzou o několik sekund déle, než měl, a nechce se hnout, dokud mu kluci nezaplatí, je o zábavu postaráno. Tenhle film je podle mého názoru zcela netypický, což mu však přidává na zajímavosti. Sledovat čtyři postavy, jak tráví nedělní dopoledne v panelákovém bytě, to byl úžasný nápad a mě to naprosto nadchlo. Netuším, v čem spočívá kouzlo této mexické komedie, nedokážu ani vysvětlit, proč hodnotím tak, jak hodnotím. Jen prostě tuším, že tohle je něco úžasného a nevšedního, a že si to zaslouží pořádně ohodnotit. A tak uděluji čtyři hvězdičky. ()
Výborná záležitost a moc nechápu zdejší negativní a podhodnocené konetáře a hodnocení. Skvělé překvapivé zápletky. Skvělý vývoj situací. Překvápko, tak to má myslím být! A zdá se, že ani mezi 6 stěnami nemusí být vůbec nuda - člověk jim úplně závidí. Trošku slabší herecké (dětské) komentáře, ale ten japonskej pizzař je skvělej :)). 8,5/10 ()
Reklama