Luk

Moc nevím co si s tímto filmem počít, Kim-Ki Duka miluju, ale Luk mi příjde jako dost slabé symbolické blouznění, ufidlané za několik dní, mám z toho dost prázdný pocit --- je to jako kdyby mi někdo ve své tvorbě ukazoval ty nejúžasnější a přitom jednoduché osudy lidí a nyní mi předkládal příběh, který těch ostatních není hoden... 6/10 (03.04.2010)

Je to dosť dobrá poetická dráma od Kim Ki-Duka. Má celkom dobrý príbeh o mladom dievčati, ktoré už od detstva žije na lodi uprostred mora so starým mužom, ktorý ju vtedy našiel a teraz už odpočítava posledné dni do času, keď dovŕši sedemnáste narodeniny a bude sa s ňou môcť oženiť. Loď využíva pre občasných rybárov, ktorí si sem prídu oddýchnuť, ale snaží sa ju držať v čo najväčšej izolácii pred okolím a tak každý jej kontakt s cudzím rieši hrozbou lukom, lenže jej to už prestáva vyhovovať a navyše ju veľmi ovplyvní príchod sympatického mladíka. Spracovanie sa mi páči, aj napriek na prvý pohľad negatívne pôsobiacemu vzťahu oboch hlavných postáv si ma to už od začiatku získalo takým sympatickým podaním. Dej sa odohráva len na jednej lodi a obe hlavné postavy ani raz nepovedia nič nahlas, ale režisér už viackrát predviedol, že minimálny priestor a malé množstvo verbálnej komunikácie nie sú pre neho žiadnym problémom, zaujímavý vzťah hlavných postáv, využívanie luku, či už na odstrašovanie alebo aj veštenie, snaha dievčaťa spriateliť sa s návštevníkmi a samozrejme aj príchod mladíka, to všetko je zaujímavé a pozerá sa na to skutočne dobre. Len škoda, že tá príjemná atmosféra nevydrží celý film, v poslednej tretine sa začne dej uberať smerom, ktorý mi až tak dobre nesadol a chcel som, aby niektoré postavy konali inak, ale aj tak je to stále zaujímavý zážitok, ktorý podporí aj dosť zvláštny a originálny záver. Herecké obsadenie je na tom dobre, najviac si ma získala sympatická Han Yeo-Reum, ktorá nešetrí príjemnými úsmevmi a tentoraz už dostala omnoho viac priestoru, než v Samaritánke, nesklame ani hlavný hrdina a z tých pár vedľajších postáv má väčší priestor už len postava mladíka. S réžiou a technickou stránkou som nadmieru spokojný, príjemná atmosféra, dobre podaná poetika, Kim Ki-Duk opäť nesklame. Som dosť spokojný, Luk je veľmi príjemná záležitosť a jeden z tých lepších filmov tohto výborného režiséra. 77% (23.06.2013)

Scénář: Ki-duk Kim .. VII. Nečekal jsem od Luku mnoho, předzvěst „špatného filmu“ se táhla už dlouho dopředu. Ale, že si takhle smlsnu, to nečekané bylo.. :-)) ___ Kim Ki-Duk, známý to manipulátor a vypravěč nelogických příběhů zkrátka exceluje a ukazuje pravé dno své nevyrovnané tvorby. Postavy opět téměř nemluví, ale ani se tomu nedivím, když je scénář hotový za pár týdnů, proč by se zdržoval touhle nepodstatnou součástí. Tentokrát nefunguje ani jeho tak oblíbená samoúčelnost a podobné triky s emocemi. Tentokrát zůstává jen širé nekonečné prázdno.. 30%. (29.06.2006)

Čekal jsem obdobný zážitek jako při sledování jiného Ki-duk Kimova filmu Seom. V lecčems srovnatelný je, ovšem výsledný efekt je bohužel rozdílný až nechutně. Nemůžu si pomoct ale Hwal působí odfláknutým dojmem, jakoby Ki-duk Kimovi došla šťáva a nebo jakoby tenhle film natočil za trest a z donucení. Hudba, která nás doprovází celým filmem je sice zajímavá, ale rychle začne lézt na nervy, což výsledný špatný dojem jenom prohlubuje. (08.02.2007)

Třeskutá zábavnost první třetiny filmu spočívá v tom, že nevíme jestli bude dědula hrát na tětivu, nebo jestli se bude jeho sedmnáctiletá nevěsta houpat na houpačce… nebo jestli ti dva náhodou nebudou zase dlouze a beze slov koukat do moře… Další třetina filmu už naštěstí nese určité stopy děje a závěrečná část snad má i nějaké to vyprávění. Přes tu neskutečnou rozcamranost a hraní si na „poetiku“, přes úvodní neschopnost cokoli sdělit…mi Luk nakonec nepřišel jako úplně špatné koukání do prázdna. Dokonce si troufnu tvrdit, že je mi celý film o jeden sloní a dva žabí kotrmelce sympatičtější než Kimova předchozí Trojka železo. Hlavní postavy opět ani nehlesnou, ovšem tentokrát jsou alespoň patrné jejich motivace a důvody jednání. Ke štěstí mi stačí málo a tentokrát jsem měl radost, že svou chabou inteligencí dokážu alespoň zhruba zachytit p-r-o-č se na plátně děje, co se děje (což mi u například u 3-iron soustavně unikalo). Když k tomu ještě připočtu celkem povedený „symbolický“ konec, nacházíme se někde mezi třemi a čtyřmi bodíky. A protože mám zrovna celkem dobrou náladu, venku svítí sluníčko a cítím touhu podpořit umění, dávám čtyři. To bude mít Kim Ki-Duk v té jejich dálné Koreji jistě radost! (27.09.2009)