Elvisovy začátky

Těšila jsem se moc. Ne na Elvise, ale na Jonathana Rhys Meyerse a jeho Zlatým globem oceněný výkon. Film byl v pravém slova smyslu průměrný, notoricky známé věci - láska k matce, závislost na prášcích, Priscilla, ataky "charity" z nudy. Scénář tu šeď větami "já to zvládnu/nezvládnu" jen podpořil. Osvěžením byl výkon Randyho Quaida v roli Elvisova manažera. Bohužel - a neveřila bych, že to řeknu - Jonathan Rhys Meyers mě zklamal, nebylo to vzrušující převtělení jako u Val Kilmera v Jima Morrisona, naopak u poslední písně jsem měla pocit, že sedím na nějakém zoufalém věčírku a kdosi v podroušeném stavu se dal nad ránem do imitování Elvise. Slovy Forresta Gumpa: "Musí to bejt těžký - bejt KRÁL". (03.08.2006)

Tak film mě překvapil, a to že hodně. Nevím jestli v dobrým slova smyslu nebo ne ale každopádně se mi to moc líbilo. Bylo tam hodně času věnovaného na "Plukovníka", který byl vylíčený jako pěkný grázl tak nevím jak to ve skutečnosti bylo. Film je dlouhý ale ani chvíli jsem se nenudil (i díky skvělým písničkám). No a Jonathan Rhys Meyers coby Elvis... zase nevim no, hrát Elvise je určitě těžký ne-li nemožný takže těžko soudit. (10.02.2009)

"Before Elvis, there was nothing.".... Dabing byl z počátku můj velký nepřítel, avšak výborné herectví Meyerse mi spravilo chuť. Ta podoba, pohyby, skoro jako Král sám. Přiznávám se, že jsem jeho začátky čekala poněkud divočejší, domnívala jsem se, že byl větší rebel, ale on přitom skákal, jak mu Plukovník pískal, což mě trošku zklamalo. (Ani ten jeho účes nebyl tak jako na fotkách, jak ho znám.) Po dobrým rozjezdu přišla středová krize a po ní následoval ucouraný konec, ale já to vydržela, neb jeho písničky mám ráda. Poslední scéna mi přišla jako taková špatná zábava na plese, takový chudáček ukňouraný... (21.05.2012)

Neznáte-li alespoň trochu zákulisí tohoto fenomenálního metrosexuála, tak se zde můžete dost nudit, je to velmi dlouhé a velmi televizní. Ale pokud se trochu orientujete, tak prostě musíte ocenit, jak to Meyers dokonale zvládl. Opakuji: dokonale! Podoba s mladým Presleym úžasná. Nevěřila jsem, že někdo bude schopný tak uvolněně a věrně napodobit Elvisovy epileptické taneční pohyby, aniž by to nevyznělo trapně jako třasy Karla Gotta. Biograficky tam bylo vše podstatné. Škoda, že to končí koncertem ve Vegas roku 68, tedy přesně před tím obdobím Elvisovy již viditelné sebedestrukce. Meyers tedy nemusel pro svoji roli tloustnout, ale i tak se domnívám, že ze sebe vydal maximum. Na můj vkus se castingově nepovedla Priscilla. Čekala jsem nebeské, byť naivní stvoření , jakou opravdu ve skutečnosti byla, dočkala jsem se jen naivní tuctovky. Lépe dopadla Gladys, Elvisova matka, jejich vztah závislosti se ve filmu podařilo slušně zachytit. Výborně se filmem prolíná příběh s plukovníkem Palmerem. Vlastně to velmi připomíná Faustovu smlouvu s ďáblem. Elvis nebyl ve skutečnosti nikdy dokonale šťastný. Všechna ta sláva a majetek byla vykoupená neustálým vyčerpáním, vnitřním neklidem, pochybováním o sobě. Každopádně na opravdu dobrý a kompletní film o Elvisovi až do jeho tragické smrti zatím stále čekám. (31.08.2013)

V mnohém se tento snímek podobá filmu Elvis z r. 1979. Pozorný divák a fanoušek Elvise zde nalezne i pár identických dialogů a scén. Svým způsobem to je do určité míry remake zmíněného filmu. Scénář a režie se zde však ubírá trochu jiným směrem, Elvisova láska k matce a k Priscile je zde trochu hnána do pozadí na úkor jeho závislosti k lékům. Meyers zde odvedl slušný výkon, ale já mu jeho Elvise nevěřil. Na rozdíl od snímku z roku 1979, jsem se nedíval na Kurta Russela, ale na Elvise Presleyho. Russel zde byl skutečně na více než dvě hodiny Elvisem - pohyby, chůze, gesta... Meyers Presleyho zahrál, kdežto Russel Presleyho prožil. Proto jedna hvězda dolů. (21.08.2012)