Smrť pána Lazaresca

Tady asi udělali soudruzi z NDR chybu. Do kategorie komedie bych tento film rozhodně nezařadil. Spíš jsem si myslel, že se dívám na surový dokument z prostředí nemocnic v Rumunsku. Zdravotnický personál se zde chová k pacientovi, přesně tak, jak by neměl (arogantně, lhostejně, oslovují ho dědo apod.). Viz. taky komentář od Tyler (10.11.2010)

Až neskutečně realistický film, takřka dokument v reálném čase. Pravdivý. Tohle poznáte nejlépe, až budete provázet někoho těžce nemocného ze svých nejbližších po nemocnicích. Tak je i v našem zdravotnictví - člověk je semlet v soukolí ozubených kol běžícího stroje ohromného kolosu. Není čas se zdržovat jednotlivcem, materiálu je stále dost a dost. Proti tomu drtícímu stroji jsou bezmocní nejen pacienti, ale i doktoři a ostatní personál. Semílá to všechny. Specialisty zajímá jen jejich obor a pacienta přehazují k jiným specialistům; budˇ to pacient vydrží a dostane se z toho, nebo zemře...Technika ve zdravotnictví je sice vyspělá, ale zcela selhává lidský faktor. Není-li Boha, nemá lidský život (a zvláště starých lidí) cenu...Láska, úsměv, pomoc, obětavost - to žádná technika nenahradí! ------------ --------------- ------------------ Tento rumunský film mne opět udivil svým realismem, který je svým způsobem výpovědí, poselstvím. Sice nemoralizuje, nicméně sám o sobě působí svým chladným nezúčastněným dokumentárním stylem jako velké morální memento..(a to nejen pro zdravotnictví, ale vůbec pro celou dekadentní demoliberální kapitalistickou společnost). Film o panu Lazarescovi je výborný, ale bohužel poněkud zdlouhavý; dávám mu proto jen tři hvězdičky (nejpřesnější by bylo 3,5), protože jiný rumunský film, 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny, rovněž realisticky ukazující současný "všední" život, je mnohem lepší, a ten je na čtyři... (12.08.2011)

Ze snímků rumunské nové vlny, které jsem zatím měl tu čest vidět, na mě Smrt pana Lazaresca zapůsobila nejvíc a je to film, ke kterému bych se rád znovu vrátil. Hodně zneklidňující drama, které působí až dokumentárním dojmem, je to zkrátka lidské umírání v přímém přenosu zapříčiněné lidskou lhostejností, byrokracií, zbabělostí a profesionální sebezahleděností. Hodně to připomíná postupy italských neorealistů 50. let. Pan Lazarescu se svým rychle se zhoršujícím zdravotním stavem putuje od jednoho lékař ke druhému a ti zaštítěni tu předpisy, tu objektivními překážkami, si s ním pohazují jako s bramborem. Ta pátá hvězdička unikla snad jen pro nepříjemný pocit, který ten film vyvolává. Celkový dojem: 85 %. (12.03.2011)

Skvělé drama o lékařské otupělosti. Realistická forma působící dojmem téměř dokumentu účinek ještě zesiluje. Ukazuje lékaře jako pány nad životy a smrtí svých pacientů, vůči nimž necítí nic hrozbu otravné práce. Ano, můžeme ti pomoci, můžeme tě zachránit, potřebujeme k tomu jen jedno: musí se nám chtít. Soucit, účast, ale kdeže, jestli od nás očekáváte tohle, tak jeďte jinam. (28.09.2010)

Moc hezká exkurze napříč rumunským zdravotnickým systémem, kde není člověk nic víc než kus masa, položka na seznamu a každodenní rutina. Netuším, jak to chodí kupříkladu u nás, protože jsem prozatím nemusel podobný výlet absolvovat a věřím, že to nezjistím ani v budoucnu. Každopádně docela zajímavý a velmi depresivní snímek, kterému bych si troufl vytknout zejména dost nehezký stereotyp. Kratší stopáž koncentrované deprese by mu rozhodně slušela víc, než koláž opakovaných záběrů. Taktéž nejsem fanouškem toho, když má kameraman Alzheimera. [65 %] (12.06.2021)