Cannibal Diner

"Dojče" modelky, počínající celulitida, les, stará továrna a lidojedí rodinka načerněná krémem na boty. To jsou nejdůležitější propriety v tomto německém hororu. Ještě bych zapomněl na ruční kameru, která má v této vskutku bizár kolekci, své nepopiratelné místo. Do lesíčka na čekanou nešel tentokrát mladý myslivec, kterého ve filmu naštěstí ani koutkem oka neuzříme, ale divák, který se něco načeká, než ti bizarní lidojedi naběhnou na scénu. Až se zjeví, nebude o co příliš stát. Propracované masky nahradil krém na boty značky "Vix", nějaké ty šminky a sajrajt, co měl připomínat krev. Dvojice tvůrců Frank W.Montag & Mario von Czapievski v podstatě režírovat neumí ani za mák, ale přesvědčili mě, že když se něco moc chce, tak to jde. V tomto případě chtěli natočit horor se sličnými slečnami, které v lese přepadne zmutovaná kanibalí sorta, co přebývá ve staré továrně, ale nakonec pánům tvůrcům z toho vyšlo všechno možné. Od amatérsky pojatého erotického filmu přes cestopis až po něco, co by horor mohlo připomínat, akorát to nemá to, co horor dělá hororem. Zcela absentují brutální scény. Ty se nahradily zdlouhavým chozením po lese, kdy dvě kamarádky "kempařky" hledají třeti kamarádku do party, a přitom mimoděk narazí na chrčící trotly, co tam mají od jisté doby své teritorium. Nejméně do poloviny filmu se tedy pořád chodí po lese, volá se jméno kamarádky, jak do mobilu, tak i do éteru, a v podstatě nic extra dramatického se neděje. Jo, abych nezapoměl, na začátku první polovinu party děvčat kanibalové vyřídí. Vyvraždění se odehrává výhradně mimo záběr. Divák z vražd nic nemá, ječení si užije do sytosti. Od druhé poloviny ponechají autoři na scéně poslední kozatou holčinu s celulitidovými dolíky na stehnech. Alexandra Lesch není žádná extra herečka, ostatně to nebyla žádná z účinkujících, a tak jsem režisérovi vyčetl, že nebyl trochu více při smyslech a raději neponechal na scéně sošnou a i hezkou Kristianu Rohder, nebo kteroukoliv z nabízených děvčat. Nechci za tenhle nerozumný krok strhávat body, ale Alexandra Lesch mně prostě ze všech přišla nejhorší. No stalo se, a muselo se to s ní vydržet až do konce. Kozy neukázala, kalhotky ano. Následná konfrontace probíhající v závěrečné půlhodině nepřinesla o nic větší zážitek, i když byla přece jen dramatičtější, než hodinové chození po lese. Akční scény, dá-li se tak nazvat několik nesourodých scén pořízených v tomto stylu, byly slaboučké, blbé a zkrátka obsahovaly režijní fušeřinu nejvyššího stupně. Ovšem pozor. I příšerná režie může mít své plusy, když je to vše celkově sympaticky sladěné a zavání to bizárem, jak lidojedova nemytá prdel. A tenhle film má vše to, co pojem "bizár" evokuje. Dalším zvláštním prvkem filmu je časté střídání režijních stylů. Dojde k tomu za film celkem třikrát. Nejprve chození po lese, poté dívčina ohrožená kanibalí rodinkou a nakonec ruční kamera, s jejíž pomocí hledá nebohá dívka hledá cestu ven z továrního komplexu. Nedá se přímo říct, že by tohle střídání stylů fungovalo, ale cítil jsem, že režisérovi hráblo z toho, že mu nic pořádně nejde, že má film totálně dokurvený, a tak se jal objevovat režijní styly. V globálu film působí tak napůl. Něco vyznívá dost amatérsky, ale jsou scény, které vypadají celkem dobře, akorát jim chybí cosi výraznějšího z hlediska divácké atraktivity. Kdo hledá brutální film, měl by se poohlédnout po jiném horůrku. Tenhle má sotva dvě krvavé scény, jinak si krvavost a brutalita svoji účast rozmysleli. Ani řemeslně není film dobře natočený, ale nestrhám ho z několika důvodů. Mám určité pochopení pro neumětelské režiséry, holky ve filmu se mně vesměs líbily, film se odehrává ve dne, ruční kamera plnila neotřelou funkci, s jakou se asi ve filmu už hned tak nesetkám. Ve filmu nejsou přítomni žádní otravní mládenci typu Harald nebo Sigfrid , co by s nimi dívky šukaly, a to bylo také plus. Němčina byla hodně osvěžujícím prvkem po řadě anglicky mluvených filmů a i dialogů bylo velmi malé množství. Jsem si jist, že horory z produkční dílny MondayMovies nebudou patřit právě k těm vyhledávaným. Přesto je na filmu cosi tak zvláštně blbého i sympatického, že se mně nechce hrát si na přechytralého kritika a uděluji mu tímto milost. Tím si udělám "oko" u lidojedů, kteří mě za tento čin nesežerou. Mé hodnocení: 60% (10.12.2014) (menej) (viac)