Sluneční děti

Ze začátku to vypadá na rendez-vous E.T.ho s ROLLERBALLem v kulisách druhého nebo třetího MAD MAXe, po chvilce se ale ukáže, že ty kolečkové brusle jsou vlastně naprosto nevztahové a ve filmu nemají žádnou promyšlenou úlohu. Prostě tam děcka na nich jezdí, po hřišti (OK), na útěku v post-apo krajině (WTF?) a vlastně je skoro nesundávají z nohou. I ten samotný mimozemšťan má zmatečnou průpravu. K těmto nedomyšleným detailům jsou SLUNEČNÍ DĚTI hrozně dramaturgicky ošetřené, celé drží pohromadě jen silou vůle a hlavního záporáka rekrutují z těch opravdu nejhorších (borec v šedé kožence vypadá jako zaběhnutá sedačka z Aska). Do toho samozřejmě syntenzátorové kvílení (Maurice Jarreho) a obrázek nedostatečné post-apokalyptické produkce 80. let máte jak vyšitý na předložce před dveřmi. Jen si do ní opucovat zasviněné retro botasky...Taková trochu blbá a nechtě zábavná nostalgie. 50% (15.02.2012)

No povím vám, že mi Sluneční děti trošku připomínali film Rudý úsvit. Partička společenských rebelů, bojujících proti systému a utlačování. Tady to bylo navíc zabalené do dětského kabátku s patřičnou patinou 90' standartu. V podstatě velmi dobrá náctiletě dobrodružná podívaná, na zimní sychravé podvečery :-) (19.01.2016)

Extrémně stupidní dialogy, extrémně stupidní děj, extrémně stupidní všechno. 1) Postapo, kolečkové brusle a koule zvaná Bodhai. Nějaká zvrácená část mé povahy mě přiměla k tomu, místo abych film po deseti minutách vypnul a spravedlivě ocenil odpadem, díval jsem se až do hořkého konce. This recreational skate period is provided by Earth Police who represent order. 2) Výstižný koment: JFL****. (21.07.2016)

U nás trochu opomíjená popkulturní klasika, která v sobě kombinuje populárnější teenager záležitosti jako Modlitba bruslařů (r. 1990), Rudý úsvit (r. 1984) nebo E.T (r.1982). Post-apokalyptická vize, rebelování proti systému a tváře, kterým momentálně patřil svět (v tomto případě Gertz, Haas, DeLouise a především Patric)….takhle to prostě v osmdesátkách fungovalo a já to tak mám rád. (18.12.2021)

Docela milá dětská sci-fi, kterou v 90. letech dávala Nova pod názvem Sluneční děti. V blíže neurčené budoucnosti se Země ocitá téměř bez vody. To samozřejmě nahrává vzniku diktatur, které skrovných zásob vody využívají tu k nátlaku, tu jako odměnu. Tzv. Protektorát vybudoval v pustinách sirotčince, kam jsou odváženy všechny malé děti, aby se tu v prostředí jakéhosi polovojenského a polovězeňského tábora připravovaly na práci pro Protektorát. Tak tady žijí až do dospělosti, aniž by poznaly své rodiny, a jedinou zábavou je jim organizovaný sport, jistý druh pozemního hokeje. To všechno pod přísným dohledem ekopolicie, která dbá, aby nikdo nevybočil z řady. Sportovní tým složený převážně z teenagerů, který si říká sluneční děti, náhodou objeví ve starém dole podivnou svítící kouli jménem Bodhai, která, jak se ukáže, má zázračné schopnosti. To je vyprovokuje k útěku z tábora do pustiny a následně k boji proti ekopolicii a Protektorátu. Má to myšlenku, má to spád, co víc ještě chtít. (04.01.2007)