Elvis nebo Samuraj?

Holy crap! Jeffreyho Falcona jsem vždycky považoval za další z gweilů, kteří své otočky rozesely po hongkongských filmech 80. let, ale už kdysi jsem slyšel o tom, že natočil americkou ujeťárnu Six-String Samurai. Tehdy jsem k tomuhle filmu cítil jen jemný "chci to vidět" vztah, který se bohužel neprokousal ke kreditce. K osudovému setkání tak došlo až po letech, kdy mi "šestistruňáka" přinesl jeden kamarád. A dneska je mi skoro líto, že jsem tak dlouho otálel. S-S Samurai je totiž zjevení, které se nevídá často a to teď nemluvím jen o americké nezávislé scéně. Během úvodní pětiminutovky si stihne tvůrčí duo Jeffrey Falcon (scénář, hlavní role) a Lance Mungia (scénář, režie) střihnout takové chuťovky, že by z toho vypadly bulvy i Ching Siu-Tungovi. Ostatně posuďte sami - Amerika se po nukleární nakládačce od Rusů (1957) nachází ve stavu podobném anarchistickým pouštím z Šíleného Maxe. Existuje už jen jediné fungující město - Lost Vegas - kde si právě dali dostaveníčko rokenroloví bozi. Král (Elvis, pokud to někdo nepochopil) je totiž mrtev a někdo by ho měl nahradit. Hlavními kandidáty na vládu ve světě, kde má dobře naladěná kytara cenu stovek lidských životů, jsou čtyřočko buddy, který svou kytaru nosí za pasem hned vedle samurajského meče a jako jediný v okolí dbá na zásady slušného oblékání, a Smrt, tajemný rocker bez tváře s kapelou lukostřelců, kteří zjevně namlouvali droidy v nových epizodách Star Wars. Jak to celé vypadá? Šíleně! Představte si tak trochu kung-fu Desperada (Falcon si užije i pár ručních technik, se samurajským mečem se ale ohání v čínském stylu), dílem i klasického Shogun Assasina (Falcon se cestou musí starat o děcko s vyjadřovacími schopnostmi delfína) a to všechno v prostředí, které jste zaručeně ještě neviděli. Falcon během devadesáti minut zabije STOVKY lidí, ať už jde o různě barevné anarchisty, mexický gang kytaristů (skupina Red Elvises, ruští následníci Elvise s pestrobarevnými botkami, zůstane dočasně ušetřena), pár Gagarinů, KOMPLETNÍ ruskou armádu, maníky s plynovými maskami, žijící v podzemí a taky pár domorodých lovců, jezdících v obstarožních Buicích. A to všechno mečem. Občas je skoro škoda pozorovat, jak jdou ty postavy k zemi, protože co protivník, to unikát, na kterém se duše výtvarníků hodně vyřádila. Šílený Max by měl co dělat, aby Falconův scénář a ochotu Mungia natočit i sebeparodičtější sekvenci dohnal... A nejdůležitější je, že to ani na chvilku nepůsobí trapně. S-S Samurai je až příliš stylizovaný, než aby ho kdokoliv bral vážně, takže pokud ho nevypnete po pěti minutách, s tím že radši podesáté osolíte na telce Ong-Bak, zřejmě u něj zůstanete přibití do konce (a nebojte, potenciál je nevyčerpatelný a s každou další minutou vás čeká nový kulturní šok plus nějaký ten rockový odkaz pro zasvěcené ;). A nebudete litovat, vizuální stránka je na nezávislý film hodně vychytaná (každý dolar je tu využit, nikoliv vyhozen oknem, jak občas bývá zvykem), ta zvuková jí ještě o pár délek předbíhá (v jistém smyslu je to přeci jen rokenrolový muzikál ;) a to všechno s akčními scénami, na kterých by se dnešní hongkongské filmy mohly učit. Falcon sice jen tak máchá mečem, prakticky bez kontaktu a skutečná hand-to-hand bitka je tu jenom jedna, ale všechno je to natočeno dynamicky a oldschoolově, což je jednoznačně fajn. S-S Samurai je film, který se nevejde do žádné škatulky a určitě se nebude líbit všem. Pokud na konci téhle recenze najdete vysoké hodnocení, není to kvůli hustotě akčních scén, ale za vynikající nápady, odvahu experimentovat a schopnost natočit za malé peníze "velký" film. Jeffrey je prostě cool a každých deset minut jsem musel sbírat čelist, protože co si tihle maníci dovolili sepsat a vyrobit, to skoro nemá obdoby. Víc takových filmů. Proč testovat diváckou toleranci v artových filmech, když můžete natočit sci-fi akční westernový kung-fu muzikál? Jeffrey rulez. 80% (20.04.2017) (menej) (viac)