Faktótum

Veľmi vtipná óda na život jedného sympatického lúzra. Film s trefným suchým humorom je žiarivým svetlom na skrytý herecký talent Matta Dillona. Výborné sú aj Marisa Tomei a Lili Taylor v rolách jeho čudáckych "mrdien". Plné hodnotenie nedávam iba preto, lebo úvahová rovina filmu nevykryštalizuje v niečo pevnejšie, respektíve mne bližšie. Až tak na dne ako hlavný hrdina som fakt nikdy nebol. Ako alternatívna zábava je to však rovnaká paráda ako čokoľvek od Jima Jarmuscha (04.07.2005)

Henry, měla jsem chuť dát si sklenku whisky s ledem a poslouchat tě ještě aspoň hoďku. Nemáš to v životě jednoduchý, ženský jsou sice fajn, ale to byl jen pouhý rozptyl, práce sice byla, ale ne taková, aby jsi v ní našel něco smysluplného, co by tě uspokojilo a doma to bylo na draka. Buď rád alespoň za tu suprovou muziku, která ty tvoje životní anabáze doprovázela a já budu doufat, aby jsi ten svůj zápas, který jsi vyjádřil slovy, vyhrál : "I když jsem na tom byl nejbídněji, cítil jsem, jak mnou probublávají slova a já ta slova musel zapsat, jinak by mě přemohlo něco horšího než smrt. Slova né jako skvost, ale jako nezbytnost. Když začnu pochybovat o svý vlastnosti zpracovat slovo, prostě si přečtu jinýho autora a vím, že se nemám čeho bát. Zápasím jenom sám se sebou, abych to napsal správně, aby v tom byla síla a moc, radost a láska". Díky nejen tobě, ale i Bukowskimu a Hamerovi za bezva večer. (15.07.2015)

Henry Chinaski je alkoholik, gambler a sexuální neukojenec. Faktótum nemá žádný souvislý děj. Je tu množství scének popisujících Chinaskiho bloumání po světě, každá je zakončena nějakou pointou. Může se tedy stát, že někoho omrzí čekat, co to ten Chinaski zas provede vtipného, a zanevře na film, který mu neposkytl „příběh“. Ale není tím nejzajímavějším příběhem sám náš život? V tom se přece taky nic neodehrává plynule, podle hollywoodských šablon, ale v nečekaných skocích, které až dohromady utvoří nějaký obrázek. Snad by se dalo říci, že lidský mozek s časovým odstupem vytvoří z našich vzpomínek zidealizovaný tvar, který odpovídá naší představě „jak to skutečně bylo“. A tato představa je jistě silně zdegenerovaná načtenými knihami, zhlédnutými filmy, které nám vnucují určité ideální situace, které bychom chtěli také prožívat. A právě v tu chvíli přichází Chinaski – člověk, který nečte, protože jiné autory než sebe neuznává, a na papír vyhodí všechno co v něm vře, tak jak to právě proběhlo, tak, jak to sám zažil. Sice se snaží prožít od každého něco, aby bylo o čem psát, což pravdivost jeho výpovědi jistě trochu snižuje, ale neskládá se náš život z neustálých proher, a zdvihání se ze země? Faktótum je vtipné, skvěle zahrané a nabízí mnohá témata pro přemýšlení. Já si od autora předlohy jistě už brzy něco přečtu, a jsem rád, že mi byl připomenut právě touto, velice příjemnou formou. Přeci jen, střední škola už je za humny, a v alkoholickém opojení vysokoškolských let si na všechny tehdy nadrcené autory člověk nevzpomene. (16.03.2006)

Bukowskiho jsem se svého času načetl přehršel, a dá se říct, že si na něj potrpím. A můžu říct, že jsem byl Faktótem příjemně překvapen. Zde se opravdu nelze nevyhnout srovnávání se starší bukovinou Barfly. A řekl bych, že Faktótum je díky volnějšímu pojetí trošinku zdařilejší a chytlavější. Barfly působil moc doslovně knižně, ač se jednalo o původní scénář. Na Mickey Rourkeovi bylo patrné, že si zřejmě Bukowskiho nastudoval z filmových záběrů a pak se předlohy křečovitě držel. Výsledek byl sice výborný, ale Matt Dillon dopadl krapet lépe. Asi se nedrží předohy tak zarputile jako Rourke, což v důsledku působí autentičtěji. Prostě se tolik nesnaží. Vnější podoba více sedla Rourkovi, ale v projevu je lepší Dillon. Lili Taylor je pak herecky úplně geniální, nemohli vybrat lépe. Je nápadně podobná té šlapce ze snad nejslavnější Bukowského fotogtafie. I to, že kniha Faktótum je pouze volnou předlohou filmu prospělo. Sem tam něajká glosa z knihy a sem tam něco od scénáristy z rukávu působí překvapivě kompaktně a když divák přistoupí na pravidla hry, je mile potěšen. Film mě uspokojil na tolik, že jsem ani neřešil přesun děje do přítomnosti, protože Buk je věčný a může existovat kdekoliv a kdykoliv. Dávám 5, prože jsem Bukovo fanda a pochybuji, že by šel film podle jeho předloh natočit lépe. (29.02.2008)

Neambiciózní výkřik do ticha pro osobní potřebu, jehož čtení vás nezbaví zubního kazu, ani nezachrání černouška v Africe, takže ruce pryč, panstvo. Za svůj život jsem Bukowskiho románů, povídek, básnických sbírek a kdovíčeho ještě přelouskal jako šafránu a v současnosti jsem přesvědčen, že u něj víc než u jiných autorů platí přečtená jedna = přečtené všechny. Na jednu stranu mě na jeho osobě neskutečně irituje jeho nadutost, omezený pohled na svět, nesmyslná kritika ostatních autorů, kterým nesahá po špička penisu, psaní básní ve jménu kvantity nad kvalitou, nudné žvatlání o dostizích a jeho specialita - kritika veškerých politických postojů nebo forem aktivismu. Na druhou stranu ho však v jistých ohledech respektuji jako moudrého, životem protřelého veterána, holduji jeho naturalistickému stylu psaní, bezkonkurenčním popisům šoustání, chlastacích historek a všelijakých fekálností, jeho záviděníhodnému životnímu stylu a nakonec tomu malému procentu básní s nezpochybnitelným přesahem. Má oblíbená Bukowskiho kniha je Škvár, který považuji za jeho nejdospělejší, nejhlubší a nejzábavnější román. Teď konečně k filmu. Faktótum se zbavilo jediného významného neduhu Štamgasta, o kterém se Bukowski konkrétně vyjádřil - Mickey Rourke a jeho teatrální přehrávání. Dillonův herecký projev je úsporný, ale je to také jediný krok k dobru. Pokud se dobře pamatuji, tak kniha Faktótum byla více méně epizodní honba za prací a chlastem v první polovině špinavých čtyřicátých let a tvůrci děj nešikovně převedli do současnosti. Dillon Bukowskiho hraje dobře, ale je na něj málo ošklivý, jeho zasouvačky jsou moc zachovalé, košile moc čistá, interiéry moc čisté, dobře si pamatuji, jak si v knize museli utírat prdele novinami, protože neměli na hajzlpapír, všude je zkrátka málo špíny, sraček, blitek, šoustání a chlastání. V jednotlivostech se příběh filmu od knihy výrazně neliší, naopak struktura vyprávění je dost roztříštěná, tmel mezi epizodami je těžce nezáživný a vlastně i těm epizodám chybí šťáva, zkrátka a dobře na důstojnou adaptaci si ještě počkáme. (17.02.2013)