Samurai Champloo

Strašně pěkně vystavěnej příběh, rozvijející se v ideálním tempu. Velmi se mi zalíbili charaktery. Bylo by to na "peť bodou" nebýt toho, že serie obsahuje dva díly, který jsou tam IMHO naprosto zbytečný a ani se netýkají základní dějové linie a taky mi tam dost vadí ten příšernej hip-hop a vůbec celá taková "skejťácká" atmosferá. S myšlenkou, že ve středověkým Japonsku lítali borci se štětcama a malovali na zdi kaligrafický graffity, se stále nemohu smířit. Takže 80%. (04.11.2007)

Historii mám rád a doufám, že ji měl rád i Watanabe, protože jsem si, doufám, odnesl přesvědčivou podobu Japonska z doby krátce před Posledním samurajem. Jisté nepravděpodobné stylizační odchylky je možné bez problému odpreparovat, ač by se v historii vesele vyjímaly. Samotný styl byl nečekaně příjemný, ale Bebopovi atmosferičnosti nedosahuje. Pouť po Japonsku je velice zajímavá a bohužel ji téměř neprovází centrální dějová linie, ale skloubit dohromady tyto dvě složky je téměř nemožné. Co mě hlavně potěšilo, byly výborně propracované bojové pasáže, kde počtem obrázků za vteřinu autoři vůbec nešetřili a tak vypadají nádherně. Vzhledem k tomu, že se zde pořád něco děje, tak postavy nedostávají příliš prostoru a tak jsem si je ani nestihl dostatečně oblíbit a soucítit s nimi. Proto také nehodnotím naplno. (05.02.2008)

Tahle samurajská road series :) říznutá hip hopem mě opravdu moc potěšila. Už dlouho jsem o ní věděl, že existuje, ale pořád ne a ne se k ní dostat. Hip hop poslouchám jen zřídka a tak jsem si nebyl jistý jak na mě tohle spojení bude působit. Nakonec (spíš hned od začátku) mě ale úplně uchvátilo. Všechny tři hlavní postavy jsou dobře vykreslené (a nakreslené - vůbec kresba má výborný a docela osobitý styl) a snad si je ani nejde neoblíbit (ještě někomu připoměl Mugen Naruta?). Děj se nese v klidném duchu a i když se celou pravdu o smyslu cesty dozvídáme v druhé polovině vůbec to ničemu nevadí (ono se to stejně dá docela dobře odhadnout už na začátku). Moc se mi líbilo, že se seriál místy nese v odlehčeném duchu a oddechové díly, které se hlavním dějem moc nezabívaly mě bavily víc než bych čekal (u dílu s Baseballem jsem se smál od začátku do konce). Co se týče hudební stránky tak jsem rád, že se nejedná o klasický hip hop prezentovaný v televizi či rádiu, ale o mírnější a (alespoň pro mě) mnohem poslouchatelnější hudbu. Btw: soundtrack funguje výborně i samostatně. (19.09.2007)

Je už to dlouho, co mě nějaký anime seriál takhle nadchnul. Ikdyby to nemělo tak promakanou animaci, tak skvělé akční scény a tak originální prostředí (hip-hop + jap. feudální doba), stejně bych tomu těch pět hvězd nasolil - za ten humor, za zápletky jednotlivých epizod, za charaktery hlavních postav... V podstatě mě nenapadá nic konkrétního, co bych tomu vytknul, snad některé epizody mi připadaly méně geniální než ty jiné, ale tak už to holt u seriálů bývá. Shinichirô Watanabe mě i napodruhé dostal. (03.09.2008)

Jedno z mých prvních anime shlédnutých před dávnými lety. A i přes tu dobu, kdykoli jen vidím název, se mi impulzivně rozjedou koutky úst do stran a vyvolá se mi lehký úsměv. V okamžiku, kdy se rozpomenu na nějaké episody, se úsměv ještě prohloubí a mozek se zaplaví dávkou kvalitních hormonů spokojenosti, protože si uvědomím, že už jsem to dlouho neviděl a je načase se asi popáté opět kouknout :-) Bezvýhradně jeden z nejlepších seriálů pro ty, kteří mají rádi akci a zábavu a rychlý děj :-) 95% (30.09.2011)