Samurai Champloo

Historii mám rád a doufám, že ji měl rád i Watanabe, protože jsem si, doufám, odnesl přesvědčivou podobu Japonska z doby krátce před Posledním samurajem. Jisté nepravděpodobné stylizační odchylky je možné bez problému odpreparovat, ač by se v historii vesele vyjímaly. Samotný styl byl nečekaně příjemný, ale Bebopovi atmosferičnosti nedosahuje. Pouť po Japonsku je velice zajímavá a bohužel ji téměř neprovází centrální dějová linie, ale skloubit dohromady tyto dvě složky je téměř nemožné. Co mě hlavně potěšilo, byly výborně propracované bojové pasáže, kde počtem obrázků za vteřinu autoři vůbec nešetřili a tak vypadají nádherně. Vzhledem k tomu, že se zde pořád něco děje, tak postavy nedostávají příliš prostoru a tak jsem si je ani nestihl dostatečně oblíbit a soucítit s nimi. Proto také nehodnotím naplno. (05.02.2008)

Viděl jsem jen první díl, už ten mi stačil bohatě... sám sobě se divím že jsem ho vydržel až do konce. Souhlasím s Divočákem, vážně jsem to nerozdýchal - tohle zběsile rozhiphopované anime mi připadá jako neskutečně dementní kravina jejíž charaktery jsou zářnou ukázkou toho že i klišé postavy, které jsou většinou v jiných filmech docela cool, mohou být i totálně nesympatické a nezajímavé. U scartchovitých stříhů mě jímala hrůza, originalita tohoto dílka plyne jen z pochybného obalení prvky hip-hop subkultury, jinak je všechno už stokrát viděné a provařené, a co měly znamenat prostřihy do moderní reality raději ani nechci vědět. Za relativně efektní a krvavé souboje 2/10... a doufám že prochvalovaný Cowboy Bebop není podobný. Btw: srovnávání Samurai champloo s geniálním Ghost Dogem beru jako smrtelnou urážku. (12.06.2008)

Samurai champloo je krásně nakreslený, opravdu originální, má silné ústřední duo (trio, pokud máte rádi pěkná, milá, skoro až plyšová děvčata) je občas nevtíravě vtipný (takhle z první mi vyskakuje obrázek Jina v přestrojení za potulnou hudebnici nebo Mugenovu gamblerskou zálibu v broučích sumo zápasech) a... a má - minimálně na animé - hezký soundtrack... a... je povětšinou nudný. Marná sláva, když se začnu dívat na animé o dvou mistrech samurajského umění, rád bych viděl souboje. Když už se autoři rozhodnou, pojmout takhle představený seriál jako iniciaci do specifického období japonské historie (Edo) a začnou mě seznamovat s jeho uměním, vlivem křesťanství a západní kultury, měli by to dělat způsobem, který mě na to, že bych chtěl vidět více akce, přiměje zapomenout. Pokud máte jiný pocit, rád vám ho přeju, pro mě osobně - 60% (14.12.2010)

Zprvu jsem byla zaskočená a kvůli "hip-hop" znělce jsem to málem odepsala. Prvních pár dílů jsem si musela zvykat (ten soundtrack mi vadit nepřestal), ale asi od pátého dílu, kdy se hlavní trojka vydává na cestu, se mi to zalíbilo. Každou další epizodou se pomalu ale jistě dostáváme pod kůži hlavním hrdinům, kteří nám odkrývají své charakterové rysy i svou minulost. Na první pohled se zdá, že jde čistě o komedii/akci, ale když se podíváte pozorně, najdete i temnější tóny, které na mě osobně zapůsobili nejvíc... (31.10.2008)

Post Hip-Hopová moderní scéna, smíchaná se starou procházkou po Japonsku v období éry Eda, kterou nás po celou dobu budou provázet dva samurajové Mugen a Jin s dívkou Fuu za společnou honbou za Slunečnicovým samurajem při které dojde k nejednomu souboji. Rozdílné charaktery i styl boje, kterým oba samurajové bojují se mezi nimi obrací k vzájemné soupeřivosti i respektu. Akční anime, kterému se dá jen málo co vytknout, nechybí ani vtipné sekce. Úvodní Intro je geniální a patří vůbec k jedněm z nejlepších Openingů co jsem, kdy slyšel. Výběr hudby i animace, spolu s příběhem rozhodně nabízejí neopakovatelnou podívanou. Drsnost, Krev, Souboje, Vtip vše co jsem čekal jsem dostal a nezbývá mi nic jiného než doporučit. 10/10 (12.02.2009)