Samurai Champloo

Pár let to trvalo, ale na třetí pokus sem se konečně dostal až na konec :D Stranou stylizace, hudby atp. stojí celý seriál na excelentních postavách Mugena a Jina (Fuu neni zlá, ale neni ani nijak úchvatná) - což bohužel není vždycky dost. Jednotlivé epizody příliš nespojuje, což není nic hrozného, ale bohužel kvalita dílů vcelku kolísá (naštěstí jen mezi "suprový" a "slušný", ale i tak) a je tam hodně nástřelů, které člověka natěší, ale k nimž se už seriál nikdy nevrátí a zůstanou nerozvedené. Plus nic proti troše dětinských vtipů, ale jejich neustálé opakování už bylo po chvíli vcelku nudný. Rozhodně to neni špatnej seriál - jen aby mě fakt nadchnul by musel mít ještě něco trochu víc (5* tomu nedám, ale ty 4* sou dost jistý a přesvědčivý). (01.04.2019)

Priznávam... mala som vysoké očakávania. Ale toto... nikdy by ma nenapadlo, že môže byť až tak dobré. Celkom som zabudla, že hip-hopu práve nefandím a vďaka tomu si naplno užívala opening. Čo tam po tom, že Jinov zaláskovaný diel bol trápny, keď som sa pri jeho sledovaní užierala žiarlivosťou. Kašlať na tie kvílivé serenády, čo sa tam občas mihli, pretože sa tam skrátka hodili. Uch, aj zombie a baseball som schopná odpustiť... Prečo? Pritvrdilo sa. Zatiaľ, čo pri sledovaní takého Cowboy Bebopa som mohla ísť večer pokojne spať, lebo v jednej, najviac dvoch častiach sa vyriešilo dosť, Samurai Champloo permanentne končil "to be continued". Objavil sa rozprávač (podivne úchylný, ale potešil), graffiti battle, lietajúca veverička, veľa krvavých masakrov, na ktoré sa krásne dívalo, minútu za minútou dáke nové prekvapenie/možnosť sa zasmiať/vzdelať. Poučenia boli vážne (áno, deti, hľadajte si vlastnú cestu životom), ale aj... praktické, povedzme (keď je hrdina hladný, nech je žena akokoľvek pekná, žalúdok má prednosť ). No a... sakra, aj ja chcem takých bodyguardov, akých mala slečna Fuu... (03.08.2010)

Samurai champloo je krásně nakreslený, opravdu originální, má silné ústřední duo (trio, pokud máte rádi pěkná, milá, skoro až plyšová děvčata) je občas nevtíravě vtipný (takhle z první mi vyskakuje obrázek Jina v přestrojení za potulnou hudebnici nebo Mugenovu gamblerskou zálibu v broučích sumo zápasech) a... a má - minimálně na animé - hezký soundtrack... a... je povětšinou nudný. Marná sláva, když se začnu dívat na animé o dvou mistrech samurajského umění, rád bych viděl souboje. Když už se autoři rozhodnou, pojmout takhle představený seriál jako iniciaci do specifického období japonské historie (Edo) a začnou mě seznamovat s jeho uměním, vlivem křesťanství a západní kultury, měli by to dělat způsobem, který mě na to, že bych chtěl vidět více akce, přiměje zapomenout. Pokud máte jiný pocit, rád vám ho přeju, pro mě osobně - 60% (14.12.2010)

Po dlouhé době jsem se podíval na anime a zrovna jsem si pustil jedno z těch lepších. Ačkoli mi hip-hop moc neříká, prolnutí samurajské kultury s moderní západní mi zas tolik nevadilo. Příběh je to spíš jednodušší a leckdy dost předvídatelný, ale docela jsem se u toho nasmál a chytlo mě to, takže u mě dobrý. (18.01.2014)

Zprvu jsem byla zaskočená a kvůli "hip-hop" znělce jsem to málem odepsala. Prvních pár dílů jsem si musela zvykat (ten soundtrack mi vadit nepřestal), ale asi od pátého dílu, kdy se hlavní trojka vydává na cestu, se mi to zalíbilo. Každou další epizodou se pomalu ale jistě dostáváme pod kůži hlavním hrdinům, kteří nám odkrývají své charakterové rysy i svou minulost. Na první pohled se zdá, že jde čistě o komedii/akci, ale když se podíváte pozorně, najdete i temnější tóny, které na mě osobně zapůsobili nejvíc... (31.10.2008)