Metoda

Nesympatičtí herci, nesympatické a velmi hloupé postavy... žádný děj a nulové vyvrcholení nebo jakýkoli wow efekt... Konverzačka, kde se řeší rádoby hustě, v globálu to ale je celý takový odnikud nikam, o něčem a ničem, museli tam nacpat šukání a ani jsem se nijak moc nebavil, natož aby mě zajímalo kam to dospěje, koho vyberou, proč, nebo snad dokonce na jakou vlastně práci. Z celý metody nakonec zůstává jen její název a dojem, že jde o blbost a stupidní firmu, co hledá nejvykriplenějšího managera pod sluncem... Sorry, ale to už je lepší Big Brother... (26.09.2011)

Protože morální hodnoty a dobrá kuchyně nám začnou chybět až ve chvíli, kdy je nemáme. Ne vždycky ale z našeho života mizí (z pozice pouhýho pozorovatele) tak zábavnou formou, jako v týhle variaci na thrillery, v nichž 10 lidí v objektu/ na ostrově/ kdekoliv musí zabít/ zničit/ umučit svoje kolegy/ vrstevníky/ přátele, aby sami vyvázli. Ve variaci velmi reálný, o to děsivější a (pouze) z perspektivy diváka škodolibě úsměvný. V tomhle světě já žít nechci...a nabonzovala bych pro to kohokoli. (13.09.2011)

Česká televize překvapila a po delší době jsem našel na ní hodně dobrý film. Nápad skvělý a zpracování stejné. Po sledování mně napadlo srovnání s 12ti rozlobenými muží zkombinovanými s reality show. Film ve mně udržoval napětí až do konce, takže mě i v pozdních hodninách udržel vzhůru. Španělské filmy se mi líbí čím dál víc. Úplná srdcovka to není, ale silnější 4 hvězdičky si zaslouží. (28.09.2011)

Film, který vás možná naučí nenávidět kapitalismus. Metoda, která ponižujícím způsobem vybírá člověka na post vrcholového manažera, nutí k zamýšlení nad tím, co všechno jsou lidé schopni vydržet a kam až zajít, aby dostali top místo bílého límečku a jak firma pohlíží na možné kandidáty. Celý děj se prakticky odehrává v jedné místnosti a na toaletě a působí jako dobrý materiál pro divadelní hru. To ale není na škodu, protože statičnost místa vyrovnává dynamičnost rozhovorů a zvyšující se napětí ve tváři zúčastněných. Ve filmu je možná náznak, kdo je hlavním hrdinou, ale ani jeden z nich není kladným hrdinou a k nikomu si tak nevytvoříte vztah. O postavách nevíme více, než o nich říkají jejich životopisy a co si o sobě řeknou navzájem. A tudíž se sami ocitáme v pozici vedoucího, který má ty stejné informace a s odstupem a bez převažujících sympatií ke komkoliv má střízlivě a objektivně kandidáty vytřídit. (22.12.2013)

Jedna zasedačka, sedm lidí a pytel plný proradných fíglů. Mám rád tenhle typ filmů, jež dokáží z minima vytřískat naprosté maximum. Jak vyjít coby vítěz? S cynickým úšklebem přehopsat přes mrtvoly, jít stále dál a dál a neohlížet se zpět, dle hesla „po nás potopa!“?. Poslední symbolický záběr jakoby se skepticky ptal „a k čemu to celé vede?“. Ano, k čemu to celé vede… jenže – koho to zajímá? 90% Zajímavý komentář: Aiax (03.12.2008)