Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Pětadvacetiletý Ir Jones (Mick Ford) je zaměstnaný v jedné malé hospůdce. Jednoho dne se setká s velmi podivným starcem Yoshkou Poliakoffem (Trewor Howard), který už řadu let vede poustevnický život. Starý muž na Jonese tak zapůsobí, že s ním zakrátko i on odejde sdílet jeho samotu. Po splnění několika úkolů se mu otevře cesta k poznatkům přírodní filozofie a životní moudrosti. (Karlos80)

(viac)

Recenzie (3)

garmon 

všetky recenzie používateľa

Ten film je chvílemi překotný: veze se po takové té anglo-americké cestě za zasvěcením, kdy vidíte, jak (například) Bilbo Pytlík anebo kdokoliv jiný putuje léta a léta během filmové minuty přes hory a doly oceány, kdy plní během deseti dalších minut namáhavé a neskutečně zdlouhavé úkoly potřebné k prostoupení do kruhu zasvěcenců - jak když lupe lentilky; kde nejsou přílišné pochyby o tom, zda Mistr, který ho bije holí je opravdu Ten a zda hrdina je opravdu povolaný atd. atd. - vadilo mi to velice ve Svaté hoře Jodorowského, to dryjáčnické, komediantské satori pro White Power doplněný o luxusní černošky, vše freshly ze Silicon Valley, kdy pan režisér je ovšemže hlavní zen-zasvětitel; rozeznám tuhle nepravost na hony daleko stejně jako guru Járy, stejně jako hledání vnitřního tygra a samozvané pseudo-psychology, kteří rejžují na gnózi pro střední stav. A vedle mě sedí kamarád a říká: "a vždyť je to pohádka!" Takže fajn - jinak: aby natočil Bílé město, musel Tanner natočit tohle - zde je ještě hodně "chlupů" se scénářem na prvním místě. Tam, kde v Bílém městě stačí hudba a světlo, zde jsou spektakulární krajiny s dvojníkem Treata Williamse z Vlasů (bacha, jde o anglicky mluvený film - francouzskému dabingu se vyhněte!), moudrý, tajemný stařec - zasvětitel, tajemné automobilové vrakoviště uprostřed panenské přírody, zkoušky ohněm, lovci orlů, vše promptně k dispozici - jsou tu popsané ty "stupně" zasvěcení a jejich atributy a je tu taky pevná víra v to, že ty stupně opravdu někam vedou... To už v Bílém městě potřeba nebylo. Dokonce peripetie s ženou, takřka totožná, je tu křiklavější a explicitnější - a překotnější. Asi z toho čouhá i to, že kniha byla dlouhá a nešlo ji redukovat. Začátek mi evokoval Wendersovo Paříž-Texas, ale tam byla už redukce důsledná. A Tanner byl redukcionista a v redukci tkví hodně z jeho novo-novovlnění. Po úvaze dávám navíc čtvrtou hvězdu za bezpodmínečnou spiritualitu. ()

Reklama

Reklama