Vyháňač diabla: Nadvláda zla

Když jsem na tento film narazil v televizi, myslel jsem, že se dívám na VYMÍTAČE ĎÁBLA: ZROZENÍ - mladého Merrina hraje Skarsgård, odehrává se to na vykopávkách, atd... Až ve chvíli, kdy jsem si uvědomil, že Izabella Scorupco se tu prostě neobjeví, mě to cvrnklo do nosu - tohle je úplně jiný film, jen má stejného představitele jedné a též hlavní postavy, odehrává se ve stejném prostředí a má i stejné dějové úmysly! A přeci nejde o dva konkurenční projekty a zjednodušeně za vším stojí (klasicky) tvůrčí neshody. Podle dostupných informací je vlastně tento snímek režiséra Schradera původní verzí VYMÍTAČE ĎÁBLA: ZROZENÍ, verzí, která se studiu nelíbila, následkem čehož byl povolán Renny Harlin, dotáčeny záběry, doobsazeny role (např. právě Izabella Scorupco) a díky čemuž vznikl vlastně jiný stejný film :-) Když si obě verze porovnám, Harlinova mi ale nakonec vychází líp. Výprava je pěkná u obou (jak by také ne), Schraderova verze ale těžce hapruje v závěru, ze kterého vyprchává jakékoliv napětí a v němž se hlavního slova ujímá laciná krotkost. Nechci říct, že za každou cenu potřebuji obvyklé vymítací atrakce jako zvracení nebo protáčení údů, v tomto směru už to Harlin snad i přeháněl, přesto je Schraderovo pojetí hloupě odevzdané a kompromisní. 50% (25.02.2012)

Myšlenka: Velmi dobrá. Příběh: Dějově (dle scénáře) dává smysl. Trikové efekty: Za 4 a šup se domů doučit. Posedlost samotná: Za 5 a pohlavek k tomu. Slovy prof. Deana Curtwrighta, ředitele největší léčebny pro duševně choré ve státě Oregon, USA: "Hranice mezi šílenstvím a posedlostí je téměř neviditelná. Přesto je nezbytné naučit se je rozpoznávat a činit závěry nanejvýš obezřetně." 1) Stupeň: Oprese (napadení) Některé příklady oprese: Pocity stísněnosti, jasnozření, povědomí o věcích skrytých, časově omezená znalost cizích jazyků, kterým se dotyčná osoba nikdy neučila, náhlá změna v myšlení( přes člověka jedná někdo druhý). 2) Stupeň: Obrese (obklíčení myšlení): Trvalý stav sebeobviňování z těžkého provinění, některé choroby duševní i tělesné, těžká závislost na klasických drogách a jiných toxických látkách včetně alkoholismu. 3) Stupeň: Obsese (Posedlost): Velmi těžké depresivní stavy, schopnost vnímat emoce, nemoci druhých (vždy jen negativní forma), pocit neschopnosti volně dýchat, "černé" myšlenky, sebeobviňování, vnitřní nabádání k sebepoškození - sebevražedné myšlenky, které jsou podsouvány. Tyto 3 body odsouhlasené nejen na velké konferenci psychiatrie, psychologie a teologie v Římě v roce 2005, by si do budoucna měli zapamatovat všichni tvůrci obdobných filmových snímků, a už jednou provždy nám přestat předkládat směšné masky, vykloubené krky, žhnoucí oči a dávení. Pak se stanou takové snímky uvěřitelnými. Všichni by však měli mít napaměti, že to, že se rozhodnou v Ďábla nevěřit, je před ním neochrání. V tomto případě tedy se zavřenýma očima dvě hvězdy. První za výpravu. Druhá za kulisy. Ohledně těchto filmových námětů jsem a budu vždy velmi přísná. Jiný divák může být spokojen. (19.02.2015)

"Šutr sem, skála tam, puklina se otevírá... Co jen s knězem udělám, bez Boha mu duše zmírá." Co je peklo, to vím. Dvakrát ženatý... Ale nevím, co je to harlin. Rostlina, minerál, živočich? Hárající hyena, ďáblem posedlá? Nevím ani, jak se má správně vymítat, natož jak správně točit filmy o vymítání. Do náboženství jsem na základce nechodil a z geometrických útvarů to nad složitým pentagramem u mě na celé čáře vyhrává jednoduchý kosočtverec. Navíc, o film jsem v tv zakopl náhodou a očekával válečné drama o partyzánském odboji. Čili vymítáním nepolíben, ďáblem neinformován, bez náboženského zanícení a očekávání nějakého zázraku. Asi proto jsem si film užil na pohodu. Včetně křováka s oštěpem, vraždícího ve škole děti, aby "zastavil šíření křesťanského zla". Taky dobrý. Zkrátka černoši kvalitně černí a zaostalí až běda, bílí muži bílí, přímo sýrově bledí a konzervativní až pánbů brání, jak se na správné Angličany sluší. Nakonec nejlíp mi z toho vycházel náš Kníže temnot. Jako obvykle vlezlý (byť andílkovskou holčičku s gumovým krkem nepochopitelně vyměnil za ošklivého domorodého mentála), ale v podstatě ďábel hodný a sympaticky empatický. Morálně nezpůsobilého kněze niterně rozebral na mentální součástky, líp než psycholog a pak poskládal zpátky, jako nějaké flanďácké puzzle. Za to o jednu ateistickou hvězdu nadhodnocuji. Hyenám všeho druhu zdar! (17.07.2020)

Mohl to být skvělý a děsivý příběh. Kdyby ve filmu zůstala původní nesestříhaná verze holandského prologu (doporučuji dohledat), která s citlivým divákem opravdu zamává, a kdyby Satan zůstal jen tušenou hrozbou v pozadí všech událostí. Takto totiž působí jako pouhý statista, který proti hrůzám páchaným lidmi nemá se svými lacinými pouťovými triky šanci vyvolat ani záchvěv strachu či děsu. (03.04.2010)

Jedná se o velmi čajíčkovou verzi Zrození od Rennyho Harlina. Ne, že by jeho pojetí Vymítače ďábla bylo bůhví jakým klenotem, ale Pod nadvládou zla je zbytečností, která měla v úmyslu pojmou příběh lépe, ale stal se pravý opak. Tato verze prostě neměla tu správnou atmosféru a valnou část jsem se spíše nudil. Zrození bylo přece jenom lepší a čišelo z něho charisma a potenciál. V tomto případě však chybělo i to. (29.03.2022)