Krokodíl Dundee v Los Angeles

Najde se pár dobrejch momentů (Mal Gibson, skunk), ale ty už nedokážou dostatečně vyvážit slabej příběh, ve kterym je dějová linka s pašerákama nechtěně parodická a Dundeeho neomalenost alá vidlák ve velkoměstě velmi ohraná. Hlášky téměř zmizely a nahradilo je Dundeeho pitvoření před svym malym synem. Záměr vyždímat z dosavadní série ještě pár chechtáků byl dost evidentní a je dobře, že jsme se nedočkali čtvrtýho dílu. (10.07.2014)

Ale co, tak dám filmu také trochu více bodů, než by si jiný snímek zasloužil. Jenže dvojka Hogan-Kozlowski funguje i v tomhle třetím, místy trochu křečovitém snímku. Tady mi stačí, že jsou zde pořád moje celkem oblíbené postavy, a díky tomu jsem se docela dobře bavil. Některé scény jsou zábavné, to se jim upřít nedá. (29.06.2016)

Nevidím důvod proč jsou tu samý odpady. Dundee zestárl, dostal se do 21. století, ale pořád je zábavný (boj s ovladači, chytání skunka, přepadení, gay club), akční (závěrečná akce s pašeráky) i dobrodružný (krokodýl na začátku). Samozřejmě, už to není ono jak byla jednička nebo dvojka, ale pořád je to fajn podívaná. (02.10.2010)

"Proč mě pořád přepadávaj ?? Vypadám jako boháč ??" ;) Uvědomíme-li si, že ani oba dva předchozí snímky si nekladly jiné cíle, než se stát naprosto nenásilnou oddechovou podívanou, která se však alespoň v mých očích stala kultovní, především dík neokoukanému australskému sympaťákovi, komiku Paulu Hoganovi, který s Hulkem Hoganem navzdory společnému rysu poněkud bizarní hollywoodské postavičky nemá vyjma jména nic společného, zákonitě nevidím jediný důvod, proč tento snímek tak zatvrzele zavrhovat.. Zdá se, že to kouzlo a atmosféra prvních dvou filmů poněkud vyčpěly, ačkoliv ta úvodní velmi povedená pasáž tomu vůbec nenapovídá, když však následně celý snímek začíná postrádat smysluplnější celistvý příběh a rozpadá se na tu méně, tu více zdařilé scénky, a tak se nabízí vysvětlení spočívající ve faktu, že Hogan prostě jen už pořádně nevěděl, kterým směrem se se scénářem dál vydat, byť tedy ta motivace zakončení jednoho příběhu a rozloučení se se stříbrným plátnem se rozhodně dá pochopit, když se navíc představitelé Micka a Sue dali dohromady i ve svých civilních životech, a tak nakonec Krokodýla Dundeeho v Los Angeles ani nelze vnímat jinak než jako shledání se starými známými, které určitě oceníte pouze tehdy, patříte-li mezi příznivce předchozích dvou snímků.. Hogan se jednoduše jen nedokázal oprostit toho Mickova sympatického buranství, které v kontrastu s civilizovaným světem tak výborně fungovalo především v prvním zástupci této série, a s nějakým charakterovým posunem svého hrdiny se vůbec neobtěžoval, což buď prostě vezmete jako fakt nebo budete ve svém hnidopišství intelektuálního diváka nesmírně trpět.. Takže nakonec Crocodile Dundee in Los Angeles rozhodně platí za vůbec ne špatnou, hodně slušně nahláškovanou komedii, jíž vedle Paula Hogana s Lindou Kozlowski nejvíce sluší především postava stejdy Jackoa v podání Aleca Wilsona a soundtrack Basila Poledourise, který však s tím předchozím geniálně jednoduchým Petera Besta prohrává na celé čáře !! Australský režisér Simon Wincer, který třeba zachraňoval Willyho, rozhodně nic nezkazil, jako zdatný otřískaný rutinér z daného tématu v dané situaci zřejmě vyždímal maximum, které však nikoho nemůže nijak urazit.. (08.07.2014)

Odpustil bych bolavé klouby, obličej zvrásněný jak Mount Kosciuszko ve Sněžných horách či otupělé ostří obřího nože, avšak je-li otupělé ostří vtipu, pak není místo pro shovívavost. Wincer předložil vyplněný mustr klasického rodinného filmu, ovšem bez jakékoliv přidané hodnoty. Nenápadité, neoriginální, snad jsem i chvílemi čekal, že se ozve Axel Foley Theme od Harolda Faltermeyera. Ono taky co je to za dobrodružství, když Dundeemu hrozí, že ho spíš pokouše Tyson než krokodýl.. (14.07.2014)