彼女と彼女の猫
She and Her Cat
Obsahy(1)
Koťátko nám vypráví, jak se zamilovalo do své krásné, inteligentní, milé, ale bohužel také osamělé paničky. (Soundtrack)
Recenzie (39)
Nejenom lidé dokáží hluboce milovat. Jsou tady i jiné bytosti. Bytosti, jejichž láska vás každý den oklopuje, jejichž city k vám se podobají plynoucí řece plné růžových květů, jejichž život by bez vás nebyl ničím. Jejich tváře jsou ale němé. Makoto Shinkai se však rozhodnul jednomu z nich dar řeči na 5 minut propůjčit - krásně a něžně... ()
Makoto Shinkai má talent presvedčiť ma, že i pre neho typické gýčové obrazy zapadajúceho slnka, podfarbené nádhernou sentimentálnou klavírnou hudbou a voicoverom prezentujúcim pocity postáv sú vlastne umením. Ako kraťas výborné, opäť ako pri Hoshi no Koe dodávam - chcelo by to celovečerák, pretože Shinkai tými svojimi typickými ingredienciami dokáže zaliezť poriadne pod kožu. 9/10 ()
Gradácia pocitovových stavov, takmer nepostrehnuteľná hudba šelestiaca v uchu ako jemný letný vánok a presne ten štýl rozprávania, ktorý mám v anime filmoch tak rád. Šinkai sa tu po každej stránke nesmierne približuje svojmu pravdepodobne najlepšiemu celovečernému počinu Byōsoku 5 centimeter, či už je to rozvrstvením na kapitoly, vnútornými monológmi nezvyčajnej postavy - mačky, ešte hlbšie zakorenenou poetizáciou spojenou so silnými emóciami, či samotnou scénou vo vlaku. Čiernobiela forma tomu navyše skutočne perfektne sadne. Syntéza dômyselnej réžie, krásneho príbehu a pár čerešničiek, ako dialóg striedajúci nápisy s myšlienkami. 95% Video tu (verzia s anglickým fanúšikovským dabingom). ()
Makoto umí. A jak je vidět, uměl i na začátku své kariéry a už tehdy se mu podařilo stvořit typickou, přítulně melancholickou náladu, kterou jsou jeho filmy prostoupené. Jedna věc mě ale dost zarazila... Samozřejmě nechybí pravděpodobný objekt, Makotova pravděpodobného fetiše, to jest vlak, nebo vlakové koleje, tady ovšem s poněkud menším důrazem, než je zvykem. (mňoukla vůbec kočka?) ()
„MYSLÍM SI, ŽE MÁME TENTO SVĚT RÁDI…“ V pokračování se dozvídáme příběh bílého kocoura Chobiho, ve kterém se toho od předešlého filmu téměř nic nezměnilo. Život jde dál… Avšak, forma vyprávění se značně změnila. Jde o Šinkaiovo autorské dílo, kterému dává cit černobílý filtr. I pan Tenmon zde vložil několik pěkných skladeb. Mě se snímek líbil, navzdory krátké stopáži, narozdíl od Hoši no Koe, které je plně barevné. ()
Galéria (7)
Reklama