Člověk bez osudu

Za pět, nemůžu jinak. Téma, herecké výkony (Otík János Bán), kamera, hudba a zase to téma. Film na který nikdy nezapomenu. Jsem ráda, že jsem ho viděla, ale už ho vidět nechci. Hrozně tyhle filmy prožívám, protože vím, že skutečnost byla ještě stokrát horší. Dívám se na ně, protože to považuji za svou povinnost, člověk před tou hrůzou nemůže utéct. Vydržela jsem i Šoa, ale někdy se nedodívám (Sofiina volba, Život je krásný). To vědomí, že k něčemu takovému mohlo v civilizované Evropě ve dvacátém století a po zkušenostech s 1. světovou válkou dojít, je strašné. Na to nemá žádný sebemorbidnější horror....Obdivuji všechny, kdo se do tématiky koncentráků pustí. Novelu si určitě přečtu. Teď čtu, lépe řečeno trpím, knížku Laskavé bohyně od Jonathana Littella, francouzsky píšícího Američana. Získal za ni Goncourtovu cenu. Je to fiktivní zpověď fiktivního důstojníka SS, nyní ctihodného francouzského občana, psaná, jak sám říká pro pořádek, ne na omluvu. Suchá, téměř bez emocí, občasná slabost tváří v tvář brutálnímu střílení nevinných lidí včetně dětí je stírána cynismem. "Hrdina" popisuje svou kariéru, zatím už asi na sto stránkách vraždí židy na Ukrajině, popisuje to se všemi technickými detaily. Z přebalu a recenze vím, že "nás provede...na frontu, do okupovaných oblastí i zázemí". Autor se inspiroval právě filmem Šoa, kde kolečka v soukolí typu vyhýbkář popisují svou práci a nikdo necítí vinu. (25.03.2010)

Pravda, je to delší než by se slušelo a zatímco jsou středové pasáže filmu omílané stále dokola, konec je až příliš uspěchán. Mám taky jisté výhrady k osobnosti Gyuriho (či jak). Jak může být náctiletý kluk takhle otrlý? Naprosto neřešit zatčení policií a takřka skok ze svobody do koncentračního tábora ze dne na den? Jinak teda hudební doprovod od Morriconeho nebyl zrovna význačný na můj vkus, spíš jsem ho nevnímal. (03.06.2011)

Kvalitní literární předloha oceněná nobelovkou je z filmu zřetelně cítit, je to silný příběh, jehož hlavní předností je autenticita a absence citových manipulací, tak známých z filmů Spielberga. Tohle je prostě hodnověrný příběh hrdiny, který přečkal vyhlazovací koncentrační tábory a vrátil se, aby zjistil, že jeho dřívější materiálové i citové zázemí je v troskách a musí začít znovu od nuly. Film se mi líbil víc než Schindlerův seznam pro svoji realističnost a hodnověrnost, ale je pravda, že ta střízlivost, s jakou je natočený, mu ubírá pátou hvězdičku. Celkový dojem: 85 %. (28.10.2010)

Již samotná předurčenost hýbe s osudy lidí jako v ruské ruletě. Gyuri ztratil krásné období dospívání a stal se předčasně dospělým s vyhaslou duší. Nedostal se do pekla, ale do koncentráku, tyhle dvě věci rozlišoval. Byl to film citlivý a poetický. Ale bohužel, filmů s touto tématikou je až příliš a divák víceméně ví, jakým směrem se děj bude ubírat. Nic překvapivého a jiného jsem nezaznamenala. (17.09.2009)

Musím přiznat, že ač jsem viděl již spousty dramaticko-válečných snímků o Šoa, tak i přes tuto skutečnost si Člověk bez osudu u mě našel své místo. Není totiž geniální v předvádění brutálnosti nacistického řádění jako Pianista nebo Schindlerův seznam. Neukazuje ani nějaké extra drahé válečné výjevy. Jeho um je v psychologické rovině, kdy pozorujeme, jak se z hlavního, vyrovnaného hrdiny postupně stává troska. Jak přichází o svou identitu, morálnost a pak i o touhu žít. A jak toto vše záhy v něm zanechává trvalé následky. V této rovině je tento Maďarsko/ Německo/ Britský snímek zajímavý a rozhodně stojí jej zhlédnout. Minimálně i proto, že je silně znát (nejen psychická) i fyzická proměna herce (opravdu musel silně zhubnout) v úplnou trosku. 80% (19.10.2014)