Love Is Not a Game

Dobový průměr a nevýrazný zážitek pozvedne občas skvělá hudba, hezký úsměv hlavní blond herečky a něco málo poetických sekvencí, které jakoby svým nasnímáním vypadly ze zcela jiného filmu. Možná nejzajímavější na celém snímku z dnešního pohledu je zjištění, jak se kdysi minoritní a na svou dobu relativně odvážné téma předsudků vuči jinakosti a lidem z rasové menšiny proměnilo v téma aktuálně globálně žádané, angažované a v současné tvorbě již zcela všední. Tak nějak všedně, bez snahy více zapůsobit úderným dramatem, působí i celý tento zapadlý švédský film... všedně rozehrané romantické drama, které je až na jednu silnější scénu mezi matkou a přiznávajícím se synkem více romantické, než drama, a kde ty správné emoce ke mě nedorážely. [50%] (10.02.2023)

Kápnul jsem na to úplně náhodou na Netflixu, když jsem původně hledal něco jinýho. Nic jsem si od toho nesliboval, takže jsem nemohl být zklamanej a taky nejsem. Beru si z toho jen to dobrý- tu krásnou dvojnici Jany Švandové, to úžasný, 50 let starý bávo kupé, tu věrnou podobu prvotní fáze zamilovanosti, ten vcelku zajímavej příběh ne/přijetí černocha v zemi, která sice nebyla otevřeně pronacistická, ale nacismus založený na rasové nerovnosti po celou dobu trvání 2. světové války zejména materiálně podporovala. Ten film není nic moc, ale už jen ten fakt, že si ho někdo tak jako já po padesáti letech na základě tématu, o němž pojednává, programově vybere coby způsob, jak strávit večer, pro něj znamená jasný body plus. Willy Kufalt má 50% za 2, u mě jsou to 3, jinak jsme se ale na hodnocení shodli a nikdo třetí tu s námi zatím (03/2023) není. (09.03.2023)