Redeu ai

Vlak, který před několika lety způsobil při havárii smrt 250ti lidí, se vydává na svou poslední cestu. Pasažéři jsou normální cestující, ale i pozůstalí tehdy zemřelých lidí. Dívka Oh Mi-sun je dcerou tehdejšího strojvůdce. Na tuto cestu se nechala zaměstnat coby prodavačka občerstvení. A tak, zatímco před sebou tlačí svůj vozík, začne nebohá Oh Mi-sun vidět duchy dávno mrtvých. A tito mrtví si chtějí při příležitosti své poslední jízdy přibrat několik čerstvých kamarádů, z řad živých. Jednoduchý příběh si vystačil s jednoduchou dekorací interiéru vlaku. Prostor působí dostatečně sevřeně, tísnivě. Směr útěku obětí je jasně daný, na výběr moc není. Většinu filmu se daří velice kvalitně strašit (různé cinkání a klapání, které předchází okamžikům strachu působí neuvěřitelně účinně) . Jistě, dalo by se napsat „další asijský horor“ (Redeu ai se očividně snaží podobat japonským hororům např. Hideo Nakaty), ale ono to pořád působí neotřele, a mnohem sympatičtěji než některé západní filmy, které nesázejí na strašení, ale spíš znechucování. Na Redeu ai je vidět poměrně nízký rozpočet, takže chvílemi působí poněkud televizně. Malá obrazovka mu jistě sluší víc než velké plátno. Těžko říct jak hodnotit. Dvě třetiny jsou skvělé, a skutečně jsem se bál, poslední půlhodina je neuvěřitelně rozplizlá, a nic převratného se v ní nestane. Pokud se ale chcete bát, za vidění stojí. (14.02.2006)

Dalsia ducharcina, tento krat z Juznej Korey. Film sa rozbieha dost pomaly, co vsak nie je zle, hustota atmosfery stupa s poctom minut az som myslel,ze vidim nieco nevidane na ducharskej scene,avsak potom sa to prelomilo do dalsej hyperstupidnej pointy,ktora mala vsetko vyriesit a film bol v cudu. Skoda. *SPOILER* - Ak by totiz nechali, vsetkych tych pasazierov bez akehokolvek dalsieho vysvetlenia v tom vlaku zomriet, siel by som vyssie, uz len z antipointskeho principu. (13.06.2006)

Juhokórejské horory sú podľa mňa ešte o triedu slabšie než japonské a to už je čo povedať. Pri duchársky ladenom Redeu ai, ktorý je evidentne inšpirovaný práve podobnými japonskými subžánrovými kúskami je fakt ťažké niečo konkrétne pochváliť či vyzdvihnúť. V zásade je to pozerateľné, ale vo viacerých ohľadoch strašne obkukané a klišéovité. Niekedy začiatkom tisícročia som tieto ázijské, na ľakačky, desivé bledé tváre a dlhé čierne vlasy bohaté bubárne chvíľu žral, no posledných pár rokov mi už lezú hore krkom. (31.10.2017)

. „„Když je duše ztracená, nikdy nevíme co se může stát“. Poslední cesta vlaku (strojvedoucí i vlak odcházejí do důchodu) ve kterém před 15 lety zahynulo 250 lidí a několik vagónů z katastrofy je v právě v soupravě. Duchařský horor, kde se nejdřív kdekdo z legrace straší a potom už se jenom všichni bojí, protože od okamžiku, kdy vlak vjede do tunelu se začínají dít divné věci..„možná je to vlak duchů a my jsme ztraceni v čase.“ Působivě natočený, průměrný horor se strašidelně vlezlou hudbou. (09.11.2005)

Na Redeye jsem se těšil z důvodu, že měl spojit asijskou duchařinu a atraktivní prostředí vlaku. V první třetině sice dochází k nějakému budování napětí, ale když se vlak rozjede a dojde k několika prvním zabitím, celek se začíná rozmělňovat v korejském mainstreamu. Korejská multižánrovost má v tomto případě katastrofální dopad na kvalitu a bohužel ani děj v druhé části filmu se tento neduh nesnaží ani trochu napravit. Redeye je bohužel velmi nekonzistentní film, který nemůžu nikomu doporučit. (22.03.2007)