Cesta hlubokým lesem

"Tak ať mě někdo řekne, kde jsem udělal chybu. Kde?" Tuhle  otázku si klade na konci tohoto filmu o kolektivizaci ve venkově nejen stranický funkcionář Rudla, ale i jeho autoři (tj. zejména scenárista Dietl a režisér Skalský). Kde se stala chyba, že se komunisté rozhodli jít někdy i přes mrtvoly a že nebylo výjimky ani to, že revoluce začne "požírat své vlastní děti"? Film se na tuto otázku snaží zodpovědět příběhem dvou přátel "na život a na smrt", kterým do toho jejich přátelství vstoupila láska jednoho z nich k dceři "kulaka". To závěrečné vyústění filmu bylo hodně smutné, určitě ale i silné. Přesto je škoda, že vedle Jana Kačera se v roli druhého z kamarádů neobjevil někdo herecky výraznější. Jinak je ten film (svou výpovědí i hereckými výkony jiných protagonistů - Prachař či Drahokoupilová)) mohl u mě aspirovat i na plný počet hvězdiček.     . (17.02.2024)

Naturalistické dílo nebývalé psychologické hloubky věrohodně prezentuje svár vnitřní pravdy a poznání člověka s jeho politickou deformací (zvnitřněním vnější, falešné ideje politické). Život proměněný v službu cizí myšlence se zákonitě obrací proti člověku. Z lidstva se stává masa, z níž se scelují ostré hrany nových světů. Stejně pomíjivých jako jsou těla, která je utvářejí. Velmi moudře tento snímek nepojednává o sporu dvou politických koncepcí, v němž by se potýkaly právě jen ideje, byť zosobněné lidmi, ale o válce duší. Závěrečný obraz Rudolfovy vnitřní rezignace je dokonalým výrazem smutku z tohoto poznání a současně i předtuchy podobného osudu, jaký stihl Cyrila. (06.02.2010)

Romantika ve víru idealistického nadšení a kostnatění síly nabírající ideologie (a tedy jejího odhazování pláště). Šajze, to je doják. Cyril je hroznej idiot (a Mojmír Fašung hroznej "herec"). Filmařsky to není špatné, takové "civilní" (prostě socrealismus jak vyšitý), Kačer s Prachařem hrajou výborně. Hudba výborná, dělal ale Liška jinou než výbornou hudbu? (10.06.2014)

Náhled na kolektivizaci z druhé strany, než jsme tomu zvyklí z trezorových snímků, tedy ze strany komoušů. Do toho zamilovanej příběh a otřesnej hlavní hrdina, zapálený komunistický junák Cyril (toporné pometlo Mojmír Fašung), který se zamiluje do dcery kulaka Baltazara (výbornej Ilja Prachař) Aničky (krásná Marie Drahokoupilová) a chce ve vesnici jako agitátor pomoci s kolektivizací. Naproti němu jeho kamarád Rudolf (přesvědčivý Jan Kačer), který jako funkcionář chce kolektivizací dosáhnout hlavně svého prospěchu ve straně a lidi na vesnici poštvat proti sobě. Určitě zajímavý pohled na tehdejší poválečnou dobu a opět kvalitní soundtrack Zdeňka Lišky (je možné, aby byl někdy nekvalitní?). (09.03.2018)

Potřebujeme...vypořádat se s bolestmi a chybami minulosti... 1) Spoiler. Když se stranický funkcionář během kolektivizace zamiluje do dcery vesnického sedláka a začne se chovat byť i jen trochu lidsky, přestanou mu ostatní členové aparátu věřit._____ 2) Film dodržuje dobová ideologická schémata, i když se chvílemi tváří, že ne. Pojímá je tak nějak...s lidskou tváří. O důležitých věcech se mluví jen lehce (hospodářský úpadek nově vzniklého družstva) nebo jsou jen nenápadně naznačeny (nadcházející politické procesy). Stalinova teorie o zostřování třídního boje vládne._____ 3) Ve své době musel tento snímek se spoustou dnes pro širokou veřejnost jen nepříliš čitelných kritických až tvrdě žalujících detailů působit doslova jako zjevení...a asi i jako příznak nadcházejících lepších časů. Pojď za nima. V každým případě musíš jít za nima._____ 4) 44letý Štěpán Skalský natočil na scénář tehdy už značně zkušeného 34letého Jaroslava Dietla neobyčejně působivý snímek. Do hlavní role obsadil budoucího emigranta do NSR Mojmíra Fašunga (zamilovaný Cyril). 27letému Janu Kačerovi s účesem, s nímž by i dnes mohl směle vykročit do módních klubů, sedí fanatický stranický funkcionář více než rozhněvaní mladí muži intelektuálních šedesátých let nové vlny. (28.01.2014)