Maraton

S přibývajícím počtem shlédnutých korejských (samozřejmě jiho-) si uvědomuji, že jejich kinematografie je z těch všech asijských nám evropanům (a amíkům) nejpřístupnější a nejpochopitelnější. Přeci jen, jejich filmy mohou bez problémů fungovat i v našich kinech a je jen škoda, že zde nedostávají tolik prostoru, protože kvalitou euroamerickou tvorbu minimálně vyrovnávají. A to vše platí i pro Malaton, žánrový film který je nekomplikovaný a líbivý až na hranici kýče, to je však při tématu naprosto v pořádku. Tomu odpovídá i hezká estetická kamera a obdobně líbivá hudba. Navíc osobně se pokouším na maraton už pár let trénovat a ještě jsem ho ani jednou nedokončil, a to ani zdaleka nemám tak přísnou laťkou, jakou jsou tři hodiny, takže žasnu i událostí v filmu popisovaných, protože dát maraton vůbec, je strašná machrovina. (21.07.2011)

Korejci to stejně svedou. Z té asijské kinematografie jsou Evropě vlastně nejblíž. Jediná trošku atypická je ta korejština a na to se ve výsledku taky dá zvyknout. Tvůrci jsou tam totiž nesmírně talentovaní a dokáží dobrou filmařinu spojit se skvělým tématem a perfektními hereckými výkony. Maraton je přesně v tomhle duchu. Ten kluk toho autistu hrál tak dokonale, až jsem měl pocit, že autistou opravdu je. A on přitom hraje v tolika filmech. Vlastně se jedná o drama, ale celé dvě hodiny se tak nenápadně usmíváte a přejete mu štěstí, že spíš koukáte na úctyhodný rodinný příběh, než na film o těžkém životním údělu jednoho korejského kluka. Líbilo se mi to moc. Korejci prostě umí uhranout. (22.01.2019)

Nevim proč, ale tenhle film na mě nijak extra silně nezapůsobil. Výkon hlavního představitele byl ohromnej, o tom žádná, ale jinak si nemůžu pomoct, průměrné drama, na Jižní Koreu bych řekl snad až trochu nudné. Spousty zbytečných záběrů a pro mě jen pár silných scén. 87 procent mi přijde jako hodně nadhodnocených. (05.12.2011)

Scénář: Yoon-Chul Jeong .. Tíživý a stále neléčitelný úděl autismu se stal námětem i pro jihokorejské tvůrce. Civilní snímek o touto chorobou postihnutém chlapci Cho-won (téměř bezchybně ztvárněný Seung-woo Choem), jehož smyslem života, ač to sám moc nechápe, je běh. Díky silnému rodinnému zázemí a úmornému tréninku se mu povedlo dokázat něco, pro mnohé a zdravé, nemožného. Nebyl to sice takový nářez, jak slibovalo zdejší hodnocení - 99% na 16 hodnocení - ale rozhodně se jedná o nadprůměr a pro fanoušky sportu či autismu povinnost! (25.09.2005)

„Prdnout si po jídle“ Tak prosté, tak jednoduché. Rain Man a Forrest Gump v jednom, o síle převyšující oba. Kluk, který běžel. Běžel, protože chtěl alespoň na těch pár hodin (výhoda maratónu) splynout s davem. Nejde o výhru, nejde o závod, jenž by někomu změnil život, jde o víru v sebe samotného a své blízké. Seznámení a trénink, laděný spíše do komična v první půli, vršení smutných událostí v půli druhé a obrovská, neskutečná (!) katarze v samotném závěru. Když Cho-won sebral poslední síly a následně spoznal, že „déšť padá na zem“, tělem jakoby mi projel blesk. Marathon ždímá slzy jemně, ale důrazně, jako většina jihokorejských melodramat, není však filmem smutným, je přímo synonymem naděje. Dle vlastní nátury a míry cynismu vás buď totálně rozseká, nebo nepohltí a uspí. Má cenu, zmiňovat také špičkovou režii, nečernobíle napsané a precizně zahrané postavy a přenádherný soundtrack? 90% Zajímavé komentáře: Adrian, zputnik (19.08.2008)