Maraton

Nechci Marathon srovnávat s jinými podobně zaměřenými filmy, protože každý z nich mě oslovil nějakým jiným způsobem. Při tomhle příběhu jsem si uvědomila, že je cosi posvátného, čeho je třeba si vážit a to jsou matky, které projevují sebeobětující lásku o své postižené děti, ať se jedná o autismus, Downův syndrom nebo cokoliv jiného. A mnohdy jako tady mají i výčitky svědomí, že snad nedělají všechno tak dobře, aby jejich dítě bylo co nejšťastnější. Za tu obrovskou dávku emocí, která se na mě vychrlila hlavně pak v té finální druhé části marathonského běhu, kdy Cho Won (skvělý Seung-u Jo) nabral druhý dech i díky obrazům z jeho života, musím dát nejvyšší ohodnocení. Když si navíc uvědomím, že se z velké části jedná o film podle skutečné události, tak to byl opravdu velmi intenzivní zážitek. (08.06.2013)

Korejci to stejně svedou. Z té asijské kinematografie jsou Evropě vlastně nejblíž. Jediná trošku atypická je ta korejština a na to se ve výsledku taky dá zvyknout. Tvůrci jsou tam totiž nesmírně talentovaní a dokáží dobrou filmařinu spojit se skvělým tématem a perfektními hereckými výkony. Maraton je přesně v tomhle duchu. Ten kluk toho autistu hrál tak dokonale, až jsem měl pocit, že autistou opravdu je. A on přitom hraje v tolika filmech. Vlastně se jedná o drama, ale celé dvě hodiny se tak nenápadně usmíváte a přejete mu štěstí, že spíš koukáte na úctyhodný rodinný příběh, než na film o těžkém životním údělu jednoho korejského kluka. Líbilo se mi to moc. Korejci prostě umí uhranout. (22.01.2019)

Výborný a civilně pojatý snímek, který zahřeje na srdci, dojme a současně dodá kvantum životní energie. Přiznám to: mám slabost na filmy s autistickou tématikou, ale zároveň moc nemusím filmy ze sportovního prostředí. MARATHON mě však dostal. Ani trochu mi zde sportovní prostředí nevadilo... a se zpracováním tématu autismu jsem byl více než spokojen. Skvěle a realisticky vykreslené (možné) uvažování autistického dítěte/mladíka: obtížná socializace a chápání našich norem (prdění, "problém" na bazéně atd.), okouzlení vodou, fixace na rituály + navyklé postupy, schopnost vnímat úžasné detaily života, které nám "normálním" prosviští myslí a mnohdy si je ani zbla neuvědomíme. Současně musím pochválit to, že tento opus zaměřuje pozornost nejen na samostného autistického chlapce, ale také na jeho rodinu a jejich společné soužití. Shrnuto a podtrženo: Vynikající film, který společně s BYL JSEM PŘI TOM považuji za absolutní vrchol filmů s autistickou tématikou. (30.08.2005)

Tradiční příběh jehož vlastní verzi představila snad už pomalu každá významější filmová velmoc tentokrát padl do korejských rukou a ačkoliv příběh Marathonu pracuje vesměs se všemi milionkrát viděnými klišé, je na téhle verzi něco zvláštního. Ano, Malaton zpracovává ten druh příběhu, o kterém jsem si do této doby myslel, že NEJDE podat bez zbytečného diváckého vydírání. Po zhlédnutí si myslím, že podobný druh příběhu nejde podat bez zbytečného diváckého vydírání vyjma korejských tvůrců. Jeong Yun-cheol totiž naprosto parádně a hlavně nenásilně nabízí příběh autistického běžce ve kterém se žádného citového vydírání opravdu nedočkáte. Film sice má své mouchy, ale za takhle civilní zpracování si nějaký ten bod k dobru zaslouží a tak výsledných 85 % i díky výborným hercům zaokrouhluji nahoru. (11.08.2009)

Silné drama o autistovi, jenž se díky běhu stává "normálním". Ono to ani neni o jednom člověku, ale spíše o té "nemoci", jak jí cítí nejbližší a jak to cítí okolí. Určitě velmi zajímavý pohled. Film měl i pár humorných pasáží, jako třeba "fart outside" atd. Nedivil bych se, kdyby Seung-u Jo dostal Oskara za svůj výkon, to by však musel Malaton být americkým filmem. 85% (24.02.2010)