Šestý den

Já si nemůžu pomoct, ale i přes to, jak jsem egyptského režiséra Júsufa Šahína v recenzi na jeho jeden z prvních snímku Bab el-hadid vychvaloval, tentokrát mě zklamal. 103 dlouhých minut nudných konverzací dvou hlavních postav, mluvících o příchodu cholery do Egyptských zemí, strachu o své děti a samozřejmě lásce, to u Júsufa nesmí chybět. /MFFKV2019/ (04.07.2019)

Byl jsem velmi zvědav na první zhlédnutý snímek pocházející z afrického kontinentu. Rozhodně se jednalo o nevšední zážitek, způsobený jednak dobou, ve které byl film natočen, ale druhak také právě původem filmu. O Júsufu Šahínovi a jeho tvorbě jsem si dopředu nic nezjišťoval a možná i z toho důvodu jsem byl překvapen, co mě v kinosále čekalo. Překvapení to však bylo spíše v podobě zklamání, jak příběh, tak forma, kterým byl vyprávěn. Většinu času jsme totiž pozorovali křičící a hádající se egyptské obyvatele, aniž by jejich dialogy nějak výrazně posouvaly děj směrem kupředu. Popravdě se ani nedivím lidem odcházejícím ze sálu, není to holt pro každého. Snímek jsem dokoukal do konce, ale pro zbytek festivalu jsem se raději důkladně Šahínově tvorbě vyhýbal, další sázku na nejistotu jsem nechtěl riskovat. KVIFF 2019 (16.07.2019)

Dalida v hlavní roli svým charismatem prosvěcuje celý film. Děj se odehrává roku 1947 v chudé čtvrti Káhiry a pak na člunu plujícím po Nilu do Alexandrie. Komentář: http://bullesdeculture.com/2017/01/le-sixieme-jour-critique-film.html (03.07.2019)