Francúzska spojka II

O něco slabší než jednička, ale pořád velice povedené krimi. John Frankenheimer do něho vložil jiný styl, než William Friedkin a stvořil dílo, které může směle konkurovat fantastické jedničce. Zde je více důrazu na psychologii postav a Pepkově odvykací kůře. Právě zde Gene Hackman předvedl jaký je vynikající herec. I ostatní herci jsou vynikající, avšak Bernard Fresson nemá takové charisma jako Roy Scheider. Konec, který se opravdu povedl jenom zaceluje celou napínavou podívanou. (06.03.2005)

Místy mi přišlo, že ten snímek prostě nemá žádné tempo, jako kdyby se vlekl a nikam nesměřoval. Gene Hackman předvádí výborný výkon, jako kdyby celý film byl o něm a jeho postavě, ne o tom, že se zde řeší nějaký případ, jehož vyústění mě ani nijak moc nezajímalo. První film mě úplně neodrovnal, ale přece jen je v porovnání s tímto výrazně lepší. (26.05.2016)

Zda je dvojka slabším pokračováním už si nevzpomínám, musel bych to po letech vidět znovu k porovnání, ale tehdy se mi to nesmírně líbilo. Vynikající Gene Hackman alias Pepek byl v té době mým nejoblíbenější hercem a musím se na oba díly podívat znovu , abych zavzpomínal na zlaté časy kinematografie. (18.05.2014)

2,5*/5...Príbeh stratil svoju dynamiku! Pepkova "navykačka" a odvykačka dokazuje že Gene je prvotriedny herec, ale tento úsek je neúmerne dlhý a brzdí sľubný rozjazd, nepotešili ani akčné scény v prístave, no a záver sa mi zdal jednoducho odfláknutý. Frankenheimer vizuálom nadväzuje na Friedkina, čo je pozitívne. Potešilo aj pár humorných vsuviek a naťahovačiek s francúzskym komisárom. V porovnaní s jednotkou je však pre mňa pokračovanie Francúzskej spojky sklamaním:( (13.08.2007)

Totálně vyčerpávějící pokračování kultovní americko-francouzské kriminálky. Dalo by se rozdělit do tří přibližně stejně dlouhých kapitol. První je přeplněna povětšinou nudnou vatou a ne moc zajímavými vtípky, v té druhé od únosu Jimmyho "Pepka" Doyla v cizím městě to naopak dostává závratný spád. Drsné scény pod jehlou s nedobrovolným vpichováním drog i po mnoha letech působí hnusně, stejně tak nasledující utrpení v abstinenčních záchvatech. Což je v souvislosti s tématem filmu jenom dobře a oceňuju, že navzdory jinému žánru (krimi/ thriller) nabídl v podstatě i psychologické drama se silným prožitkem podporujícím odpor k drogám. Právě tato hodně temná kapitola dělá snímek nezapomenutelným, skvěle to graduje i originálně zrežírovaným lékařským zákrokem. A pak dlouhou úžasnou "alkoholickou" scénou – nádherně hořká absurdita, v níž se donucení k pití alkoholu (známé obecně jako něco negativního) stává pozitivním prostředkem pro překonání daleko horší závilosti (drogy). A hlavně neskutečné herecké sólo Gena Hackmana, když se svým kolegou (dříve spíše protivníkem, teď již pomalu se rodícím přítelem) prožívá v transu u sklenky koňaku zajímavé psychické proměny. V třetí kapitole je pro změnu dění plné svižné akce, tak jak to Frankenheimer obvykle umí, vrcholící dlouohu dechberoucí honičkou na vlastní pěst s totálně nervní kameru. Uffff... Dříve jsem hodnotil třemi hvězdičkami, neoslovil mne moc pokus navázat na původní film dle skutečného případu zcela fiktivním pokračováním, teď jsem ho musel po druhém zhlédnutí i navzdory vyčerpávějícím pocitům více docenit a napsat nový komentář. Na plný počet to z mé strany není hlavně pro onu první kapitolu, nebo-li jinak řečeno dlouhý rozjezd. 80% (09.11.2019)