Muž v bílém obleku

Nevtipná komedie o lidské hlouposti završená závěrečnou honičkou, kdy mladého vědce pronásleduje pitomá lůza, které jde pouze o žvanec. Už jen ze samotného vyznění snímku prostě nemůžu být spokojený, ten sociální rozměr - prostí lidé budou mít práci - jde naprosto mimo mě, nepřál jsem jim to. Technicky je film natočen slušně, prostředí textilek a laboratoří je řádně bezútěšné, člověk si fakt připadá jako bezvýznamné kolečko v mašinerii - ale sakra, to měla být komedie! A komedie bez vtipu prostě moc nefunguje. Za zmínku tak stojí pouze nádhernej hrdinův bílej oblek, který bych fakt chtěl, a "White Suit Samba", pekelně návyková melodie v laboratoři, která po vydání filmu vyšla i na desce a fakt stojí za to. (10.02.2015)

Muž v bielom obleku neobsahuje scény, pri ktorých by sme sa dnes válali smiechom po zemi. Film už trochu zostarol, ale ak ho budeme brať čisto ako celok a nie hodnotiť vtipnosť jednotlivých gagov a situácií, dostaneme vo výsledku veľmi chytrý satirický film. Guinness sa drží celkom pri zemi, hrá tu koniec koncov iba jednu postavu a aj tie ďalšie sú veľmi dôležité a fungujú ako typologické dieliky puzzle so svojim významom v celku. Pointa ma slušne prekvapila, nevedel som ani v tretej tretine odhadnúť, ako tvorcovia z toho zmätku vykorčuľujú a podarilo sa im to veľmi elegantne. (28.07.2016)

Komedie studia Ealing byly vždy velmi zábavné svým celkovým, většinou pořádně absurdním, nápadem, ale nikdy nebyly přeplněné hláškami anebo bláznivými situacemi, u kterých bych se svíjel smíchy. To platí i pro tento film. Zábava je to dobrá, nápad výborný, ale přeci jenom to mohlo být trochu vtipnější. (02.01.2012)

i přestože se velké množství pozdějších britských sci-fi bude pokoušet imitovat žánrové trendy amerického filmu padesátých let, toto sci-fi ještě stále stojí nohama pevně na půdě ostrovního království a to i nehledě na původ jeho režiséra. staví ho tam především typicky britský sociální rozměr filmu. zároveň jej lze považovat i za lehkou formu sociálně-ekonomické satiry, ironizující postoje jak zástupců dělnictva (záměrně se vyhýbám užití sousloví "dělnická třída"), tak jejich zaměstnavatelů a majitelů kapitálu (záměrně k jejich označení nepoužívám slova "vykořisťovatelé"). společensko-kritická sci-fi samozřejmě nejsou ničím výjimečným ani v této, ani v žádné jiné éře kinematografie. žánrově se však jedná o snímek přeci jen o něco pestřejší, což jsem bez jakékoliv apriorní znalosti zjistil až během sledování, a přeci se žádná žánrová frustrace nedostavila. řemeslně velmi zručně natočený snímek nemá ani tolik vtipu jako Mackendrickovi pozdější Ladykillers, ani tolik konfliktu a napětí jako jeho ještě o něco pozdější Sladká vůně úspěchu, samé skvělé filmy. divákům však nabízí dobře vybalancovaný poměr obou poloh, komedie a dramatu. téma této dramedie je typicky vědecko-fantastické, ale pojaté velmi originálně. není jím samozřejmě již zmíněná sociální kritika. na mysli mám situaci vědce, který objeví cosi potenciálně převratného. všichni jsme už tolikrát měli možnost vidět sci-fi o vědcích, jejichž strašlivého vynálezu se každý toužil zmocnit, ale oni sami se ho nakonec ve strachu z ničivých důsledků rozhodli zničit. v Muži v bílém obleku hraje Alec Guiness pravý opak této stereotypní figury. jeho Sidney Stratton přijde na vynález, o který naopak nestojí nikdo, a snaha ho prosadit jde proti vůli všech lidí. tématem filmu je pak univerzální pravda o tom, jak tragicky nevděčná často bývá úloha vědců v dnešním světě a s jakým nepochopením se vždy budou střetávat ze všech stran. (28.10.2015)

Ještě po téměř padesáti minutách jsem si myslel, že pro sebe tento film ocením jen kvůli roztomilým drobnostem - sympatická roztržitost Aleca Guinnesse, rozkošná melodie, kterou hraje jeho přístroj, sípavý smích přestárlého Ernesta Thesigera... Intro je dlouhé a nepříliš zábavné. Když ale vynálezce Sidney svoji zázračnou látku objeví, nastane mazec připomínající Bílou nemoc naruby: Vědec objeví převratný vynález, ale namísto vděku a uznání se doslova ze všech stran z různých důvodů setkává jen s žádostmi, prosbami a výhrůžkami, aby své dílo zničil. Zajímavý film, který v komediální nadsázce klade řadu kousavých otázek o pokrytectví, kapitalismu, komunismu, politické manipulaci (zleva i zprava); o smyslu a etice vědeckého pátrání... Je vůbec dobré pořád něco vymýšlet, objevovat a zlepšovat? Není to kolikrát spíš ke škodě? (02.08.2016)