Päť lupičov a stará dáma

Jinak pojaté než tomu bylo v případě remaku bratří Coenů ale přesto docela zábavná krimi komedie o partě zlodějů, kteří se usídlí v domě staré dámy, která jim zatopí vcíe než celý policejní oddíl. Škoda pomalého tempa, které film zbytečně brzdí. A překvapivě mi i cyničtější přístup v Coenovic verzi seděl o něco více. (20.02.2011)

Bože můj, s takovou starou dámou je to k nevydržení, ať už jste lupič nebo muzikant! :o) Dnes již mírně zestárlá ztřeštěná záležitost pro pamětníky má příjemnou atmosféru starého Londýna, překvapí na rok vzniku barvami a zaujme obsazením. Alec Guinness už pár let hvězdí pro své diváky v jedné komedii za druhou, Peter Sellers se teprve více rozehrává a Herbert Lom nade všemi výrazně ční se svým zapamatovatelným výrazem. Naivně groteskní nádech spočátku humor v konverzační rovině hezky doplňuje, ale s přibývajícími minutami mě ke konci už skoro začal otravovat. Bez problémů uvěřím, že v roce 1955 to mohla být pro návštěvníky kin velká bomba nejen v krajině svého vzniku, ale nemohu si pomoct... coby mladému divákovi mi už připadá celovečerní formát na podobný styl jako zbytečně moc dlouhý. Což může být způsobeno tím, že viděl jsem nejednu loupežní komedii pozdějšího data, Besnardovo Krást se musí umět (1975) v rámci tohoto subžánru u mě asi jen stěží něco překoná, a Pět lupičů a stará dáma se tak v mých očích pak ocitli pouze v pozici zajímavé dobové kuriozitky. 60% (30.11.2020)

Pan pofesor by klidně mohl být nějakým psychopatem. Ten jeho obličej tomu přímo nahrával. Takový ksichtík se jen tak nevídí. Ta stará roztomilá dáma mi pořád připomínala další roztomilou stařenku z filmu Baba na zabití. Peter Sellers mi přišel úplně nevyužitý. Škoda. Kdybych se na něj přímo nezaměřila, tak bych ho přehlédla jako krajinu. Očekávala jsem mnohem více živelnosti a té se mi nedostalo. (03.11.2010)

Typicky anglická komedie o rozdílu mezi lupičem a vrahem. Improvizovaný gang Aleca Guinnesse spřádá plány na milionovou loupež pod záminkou zkoušení hudebního kvinteta a trpělivě čelí vyrušování stařičké bytné. Výstřelky pošetilých stařenek angličtí gentlemani shovívavě snášejí, vůči takovým maličkostem jsou imunní. Ale v okamžiku, kdy se jejich loupež provalí a stařenku coby svědka je třeba diskrétně oddělat, zpanikaří tito muži činu jako hejno slepic. ;o) Studio Ealing bylo podobnými filmy proslulé. Točilo téměř výhradně komedie a pokud se nemýlím, vždy černobíle. V roce 1955 musely být jeho ateliéry z ekonomických důvodů uzavřeny a Ealing se rozloučil s plnou parádou - a v barvě! Myslím, že teprve na DVD tato složka filmu náležitě vynikla. A protože trocha patriotismu nezaškodí, připomínám, že autorem toho krásného obrazového aranžmá je český kameraman Otto Heller, který předtím snímal filmy jako Hej rup! nebo Ducháček to zařídí. 100% (15.08.2007)

Pět sobě samým nebezpečných nýmandů a jedna paní milá tak, až by jeden vraždil. Ideální sestava pro komedii, v níž má jít o život. Na lehkou zábavu je film výtečně zrežírován, což se týče jak scén komických, tak thrillerových. Z mordů mrazí. S postavami, představujícími karikovaný vzorek tehdejší anglické společnosti, není nakládáno nijak uctivě – nedá se říct, že by jim to nepatřilo. Přemůže-li zkostnatělá generace generaci nastupující, pak ne pro svůj důvtip, nýbrž pro neschopnost domluvy na straně těch druhých. Poslední velký film britských studií Ealing byl úspěšný nejen ve své domovině, ale rovněž ve Spojených státech (nejspíš pro to, jak je nehollywoodský sžíravý), kam Sladká vůně úspěchu o dva roky později přivábila také režiséra Alexandra Mackendricka. Apendix: Co bylo na originálu bytostně britské vychází najevo v podařeném remaku bratří Coenů, kteří děj přesunuli na americký jih, ubrali zimomriavkovych chvil a sáhli po výrazně přímočařejším humoru. 80% Zajímavý komentář: Oskar (31.08.2012)