Sedmý den je neděle

Buržoasie za své vlády zamořila co mohla. I kulturu pracujících. U vědomí jejich nízkých finančních možností vyráběla a prodávala jim „kulturu" sice za nízké ceny, ale také katastrofálně nízké úrovně. A toto „Iidové umění", které s opravdovým lidovým uměním nemělo nic společného, které bylo nástrojem třídní propagandy buržoasie, bylo tehdy lidu přímo vnucováno, a část pracujících zůstala jím ovlivněna dodnes. Dnes však se stává tato buržoasní pakultura přežitkem, brzdou kulturního rozvoje pracujících. A jako proti přežitku je proti ní třeba bojovat a to všemi zbraněmi, zvláště proto, že je k disposici jak národní klasické umění, tak umění nové, které si plným právem zaslouží být nazýváno lidovým. - Ukázat některé ze zdrojů nového lidového umění, to si vytkli za úkol autoři filmu H. W. Kubsch a W. Schleif. Staví do ostrého kontrastu přežité paumění a nové lidové umění, které roste přímo z práce, z života pracujících. Ukazují jak nové lidové umění vzniká úzkou spoluprací umělců a pracujících, úzkou spoluprací lidové tvořivosti a profesionálního umění. Současně je film důkazem nového postoje pracujících k umění. To je zajisté předností tohoto filmu, neboť otevřel cestu nové thematice, ukázal nám život pracujících opět z jiné stránky. Nedostatkem filmu je jeho popisnost, jíž trpí především postavy filmu - jejich představitelé musí zápasit s rolemi, aby se vyhnuli schematičnosti a figurkaření. Filmový přehled 12/1952 (29.11.2007)