Povodeň

Konečně ta omšelá fráze přesně vystihuje dění na obrazovce. Koncert je skladba pro sólový nástroj nebo skupinu nástrojů, které doprovází orchestr. Toto byl herecký koncert. První housle - Jiřina Jirásková dokonale zahrála s obrovským rozsahem pěkně napsanou roli. Viola - Jiřina Bohdalová stejně dokonale zahrála part o něco jednodušší. Kontrabas - Josef Somr přesně basoval. Orchestr na pozadí už tak dokonalý nebyl, ale zase byl na pozadí, takže tolik nerušil, s výjimkou několika vstupů Dvořákovy rodiny ve stylu amatérského vystoupení prvního ročníku ZUŠ, obor dechové nástroje. 70%. (03.03.2011)

Další herecké spojení Jiřina+Jiřina náramně vyšlo. Posmutnělý příběh o osamělosti a nedorozuměních diváky ke konci skoro až dojímá a hlavně Jiřina Jirásková tu předvádí naprosto uvěřitelnou roli zahořklé důchodkyně, která má akorát silnou slupku, pod níž se skrývá její skutečná osbnost. J. Strach je prostě nová naděje českého filmu. (12.06.2007)

Další příjemné překvapení od ČT a Strachova týmu. Asi nemá cenu psát, že kvalita je obsazením dam Jiráskové a Bohdalové zaručena. Příběh je o nejhorší přírodní katastrofě všech dob - stáří, s jeho osamělostí, zdravotními problémy, odcizenými dětmi, finanční nejistotě, už jen samotná linie přátelství dvou osamělých a odboje proti depresi důchodového věku by vystačila na příjemný film, ale život je svině a tvůrci na to díkybohu nezapomněli. (02.11.2009)

Vypomoc osobe, ktera to nejvice potrebuje je zasluzny cin, ale clovek je nevyzpytatelny tvor. Tema povoden si zaslouzi podobnych filmu vice, protoze se zatim jedna o nedotcenou a pribehove nevycerpanou studnici. Nejvice mi vadil televizni pristup k latce, protoze celek pusobi nuzne a omsele, i kdyz stacilo malo a dany reziser podobne veci umi. 70% (18.11.2009)

Příběh o tom, že bez rozdílu vzdělání, životní úrovně, zájmů a společenské vrstvy můžeme žít osamělé životy, které vyplňujeme důstojně- koncerty vážné hudby a jinými povznášejícími zájmy, nebo plným doznáním tíhy osudu a životních proher a méně důstojnou reakcí na ně. Ale v našich bezesných nocích jsou myšlenky stejně bolestné, ať zvolíme jakoukoli cestu vyrovnání se s osudem. Každému člověku je dána touha uniknout osamění a tak dramatická událost, jakou je přírodní katastrofa, umožní setkání dvou žen, které by si jinak jistojistě minuly a jejichž životy by tak byly, alespoň na čas, chudší o jeden rozměr. Příběh však vypráví i o tom, jak snadno může být zaměněna příčina a následek a proto by rozuzlení příběhu nemělo být vůbec překvapivé: většina by pronajala byt pro zisk a z nouze hledala útočiště u cizích. Zde tomu bylo naopak... (03.03.2011)