すべてが狂ってる
Everything Goes Wrong
Recenzie (2)
V Suzukiho v pořadí sedmnáctém filmu nejde primárně ani tak o jakuzu, ačkoli je film s gangem skloňován. Jde o gang mladistvých, kteří sami sebe nazývají rebely, parazitují na systému, kradou, jsou promiskuitní, nemají žádné cíle, poslouchají jazzovou hudbu a poflakují se. Takto vystupující mládež má svůj předobraz v subkultuře, na jejímž základě vzniklo především v 50. letech v Japonsku mnoho filmů, tzv. taijo zoku. Paralelu je možné nalézt s americkou rebelující mládeží, jejímž idolem byl James Dean. [==] Suzukiho počin nápadně připomíná některé filmy francouzské nové vlny, především Jeana-Luca Godarda. A není divu, oba používají obdobné postupy jako práce s ruční kamerou, střídání více typů záběrů, natáčení v exteriérech s velkým množstvím komparsistů/kolemjdoucích, asynchronní střih či zvukovou stopu zesílenou o ruchy okolí. Co však na jednu stranu vypadá v rámci stylu nadmíru osvěžujícím dojmem, to na druhou ve vyprávění film stahuje kvalitativně dolů. Ačkoli Suzuki dokázal prezentovat styl život mladé generace a její vykořeněnost poměrně autenticky a uvěřitelně, v množství postav, jmen a tváří se divák poněkud ztrácí, což ale není problém jen tohoto konkrétního snímku. P.S. Napodruhé překvapivě mnohem lepší. Více o filmu k přečtení zde: http://moviemorlocks.com/2011/09/15/seijun-suzukis-everything-goes-wrong-1960/ ()
Mladý rebel Jiro se dostává do styku se zločinem a prostitucí, což má dopad na jeho osobní vztahy: s matkou, jejím milencem a dívkou do něj zamilovanou...Narozdíl od starých mistrů je film paralelní s novou vlnou.(max.70%) ()