Vášnivé bytosti

Už dlouho ode mě žádný film nedostal odpad, jednoduše proto, že i u sebevětší blbosti (většinou) najdu smítko něčeho pozitivního. Ve Flaming Creatures jsem ho však nenašel. Experiment, avantgarda, uměleckost, provokace…možná všechno dohromady je zde přítomné, ale v takové míchanině, že u toho divák obrovsky trpí nudou, poněvadž nejenže se nic na plátně zajímavého neděje, ale i kdyby se snad snažil tuhle ujetost soustředěně vnímat, je mu to okamžitě znemožněno úmyslně zhoršenou kvalitou obrazu a trhlou kamerou (a že já na tuhle blbost koukal či místy spíš mžoural od začátku až do konce). Takhle se sledování smrskne na segmenty: nanášení rtěnky-uspokojování zvadlého pyje-dráždění pravého ňadra-kymácení lucerny-ukazování na levé ňadro-tanec na různé melodie (správnost pořadí se mi asi dodržet nepodařilo). Zmíněné, stejně jako další prvky, se můj mozek snaží s menšími i většími úspěchy, ostatně jakožto celý tento film, vymazat z paměti. Jeden z příkladů, že cenzurovaný/zakázaný snímek se rozhodně nemusí rovnat kvalitnímu. (26.10.2012)

Snímek, který je opět pro omezenou skupinu diváků, i když ty, co by normálně nezajímal, mohou zaujmout záběry na pohlavní orgány a druhotné pohlavní znaky. Obojího je tu celkem dostatek. Je to experiment, který svým velmi osobitým způsobem zabírá orgie a různá čísla. Ne, Jack Smith nebude můj člověk. (29.04.2015)

Tenhle legendární snímek se opravdu velice těžko popisuje, musíte vidět, jinak stejně moc představu nezískáte. Pohybuje se na rozhraní americké avantgardy a undergroundové tvorby a přináší do ní značně extrémní prvky, jelikož prezentuje fetišisticko-transsexuální orgie (to křičení při bizarní znásilňovací scéně, z toho až vstávají vlasy hrůzou na hlavě, velice autentické) ve velice vytříbené a avantgardní formě, na kterou se jen tak nezapomene. Formou může mít snímek blízko k filmům Kennetha Angera, bratrů Kucharových či Andyho Warhola, přičemž obsah je posunut do značně extrémní orgiální roviny, díky které snímek ve své době vzbudil takový skandál. Místy z toho nepřipraveného a neotrlého diváka může až rozbolet hlava. Doporučení jak fandům avantgardy, tak vyhledavačům filmových extrémů, tady se oboje velice efektivně doplňuje. Tady máme krásnou ukázku toho, jak se v raných šedesátých letech již krásně vyvíjela ta naše oblíbená "tak trochu jiná filmová historie" :-)))) . 9/10 (04.07.2011)

Když jsem na tento film narazil v knize Zakázané filmy od Dawn B. Sowa, řekl jsem si, že takovouhle podivnost musím vidět. Bohužel se mi to povedlo... K tomuto filmu by šlo velmi snadno připojit adjektiva jako nechutný, odporný, hnusný atd. Vzhledem k tomu, že vydržím opravdu leccos (i když dívat se na film, který se mi naprosto nelíbí je už vážně masochismus), osobně bych místo výše jmenovaných připojil pouze slova jako nudný, nekoukatelný a zbytečný. Taky si uvědomuji, že experimentální film se nedá příliš dobře hodnotit měřítky, která se obvykle vztahují na filmy klasické, nicméně pokud se na film nedá dívat, asi je něco špatně - je jen na divákovi, jestli je něco špatně s ním samým nebo přímo s filmem. Osobně nemám žádný problém s tím, že byl film obsazen transvestity a (snad) hermafrodity a ani s tím, že první část je pojata jako instruktážní film o aplikaci rtěnky, doplněný stimulací neztopořeného penisu. Velký problém ovšem mám s následující, snad desetiminutovou scénou hromadného znásilnění, doprovázenou nesnesitelným vřískáním. Následujících dvacet minut se už ovšem neděje naprosto nic, jen se střídají neozvučené pasáže s otřesnou hudbou. Najde-li se nějaký masochista, který po tomhle filmu touží, nechť zapátrá na UBUWebu, kde je jak streamovaná verze, tak verze ke stažení - http://www.ubu.com/film/smith-jack_flaming.html . (28.08.2008)

Je třeba si uvědomit, že zatímco dnes si každý člověk může koupit smartphone a natočit na něm klidně tříhodinový nezávislý film, v 60. letech taková možnost nebyla a Flaming Creatures tak musely být pro mnoho umělců jako napít se čisté vody (v tom smyslu se vyslovil mimo jiné slavný avantgardní divadelník Richard Foreman): konečně se objevila protiváha k těm „dokonalým“ hollywoodským filmům s perfektní kamerou i zvukem. Kašleme na kvalitu, důležité je si to užít - něco jako když se objevil rock´n´roll! Tento fakt, stejně jako originalita, provokativnost až obscénnost snímku, mě velmi baví. Problém ovšem je, pokud mám film hodnotit tady a teď, tedy ve 21. století. Dnes je tak snadné natočit své vlastní dílo, že je prostor kolem nás (internet, televize, plátna kin..) přeplněný různými plytkými blbostmi, co diváku nepřinášejí žádný zážitek, jen ho okrádají o čas. V tu chvíli Bytosti ztrácejí na síle, protože viděno dnešní optikou, jde skutečně pouze o přehlídku černobílých fleků, z nichž sem tam vykoukne nějaké ňadro, květina či obličej. Vypadá to jako když si parta transvestitů udělala párty a jejich opilý kámoš je při tom natáčel. Zajímavé, ale pro dnešního diváka neúnosné. Je to tak typický příspěvek do žánru umělecký film, že se z toho dá dělat skoro až legrace – nahé postavy s komicky expresivními výrazy se po sobě válejí a to je tak zhruba co do umění vše... Já osobně nejsem konvenční divák, co striktně vyžaduje srozumitelný příběh či jasné postavy. Stačilo by mi, aby mě to - já nevím – znepokojilo? Abych se smál, bál nebo byl dojatý.. Nebo abych si aspoň nějakou pasáž prostě jen zapamatoval (tak jako se mi to stalo hned u několika avantgardních snímků, např. Andaluský pes, Odpolední osidla, Muž s kinoaparátem..). Jenže na Flaming Creatures pro mě není pozoruhodného absolutně nic. Bohužel. (25.02.2015)