Posedlost Ayn Randové
The Passion of Ayn Rand
Réžia:
Christopher MenaulScenár:
Howard KorderKamera:
Ron OrieuxHudba:
Jeff BealHrajú:
Helen Mirren, Eric Stoltz, Julie Delpy, Peter Fonda, Sybil Temtchine, Tom McCamus, Don McKellar, Sergio Di Zio, Patrick Garrow, Hamish McEwan, Tomas Chovanec (viac)Obsahy(1)
Životní osudy a chování známé spisovatelky provokovaly okolí snad ještě více, než její knihy. Nathaniel a Barbara navštíví známou spisovatelku Ayn Randovou a prodebatují s ní celou noc. Vzájemně si tak padnou do noty, že zůstávají v kontaktu i nadále. Nathan s Barbarou se pak vezmou a přestěhují do New Yorku, kde Nathan studuje psychologii. Zanedlouho se tam přestěhuje i Ayn s manželem Frankem. Ayn Nathana natolik zaujala, že mezi nimi vzniká pouto (její manžel je na ní zcela závislý, i finančně), a protože se oba cítí být výjimečnými osobnostmi, domluví se na zcela nekonvenčním vztahu. Aynin vliv je tak silný, že i Barbara s tím přes počáteční odpor souhlasí. Nějaký čas to funguje, ale Barbara je první, kdo situaci nezvládne a ocitá se v tragickém duševním stavu. I ostatní začínají mít problémy... (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (25)
Film trpí tradičním neduhem amerického životopisného filmu: přízemní kronikářskou popisností. Když už je přinucen dodržovat fakta, ulpívá na nich s až hlemýždí přilnavostí a důkladností vnějškové reprodukce nahrazuje hlubší vhled do duše, psychiky, podstaty zobrazovaných událostí či pojednávaných osobností. Velké plátno se tak stává lépe či hůře zvládnutým plakátem, který více oznamuje a nabízí, než skutečně dává a opravdu obohacuje. Na druhou stranu výkon ruskoanglické herecké hvězdy v nejlepším slova smyslu Helen Mirren (Jeleny Mironovy) je mimořádný; její hrdinka je především vyprahlou, lidsky nešťastnou a vlastním životem nenaplněnou ženou, která vlastní nepotlačitelný žal a zoufalství destruktivně přenáší do svého lidského okolí. Standardní jsou i další herecké výkony. O objektivismu jako filozofickém směru se ve filmu z důvodů, které jsem naznačil, příliš nedovíme. Otázka, zda Mirrenino pojetí je nosné a verifikovatelné pro skutečný život této Rusky, zůstává nezodpovězena. A konstatované zmatení filmového diváka neuzavřeno a neuspokojeno. ()
Čakala som asi niečo iné, no Ayn Randová sa mi nepáčila. Pár krát som sa zamyslela nad vývinom deja, ktorý vo mne vyvolal väčšinou negatívne emócie. Zobrazenie filozofov, ich veľkých slov a napokon aj ich pokrytectva, keď tá obyčajná, triviálna ľudskosť prinesie zradu vlastných ideálov, no jedinec zaslepený vlastným pocitom vševedúcnosti si to nikdy neprizná... je síce zaujímavým pohľadom na "intelektuálnu elitu", no neprináša nič nové. Iba vyvoláva znechutenie nad veľkohubými plkátormi, ktorí v životnej realite dokážu blízkym bytostiam ubližovať horšie ako "bežní hlupáci" a ešte si toto citové násilie posväcovať. ()
Škoda neživotné jednorozměrnosti, do níž byly z reálných předobrazů zredukovány obě hlavní postavy – studeně racionální Ayn a nanicovatý floutek Nathaniel. Lidmi tohoto typu by těžko bylo možné nechat se fascinovat tak, jak to předvádějí jejich filmoví partneři. Škoda různých řemeslných nešikovností (zbytečné dramatické přeostřování, tu a tam prapodivný televizněinscenační střih). Nicméně: téma "(falešný) altruismus versus seberealizace a její hranice s čirým sobectvím" je nakonec nahozeno velice inspirativně; na to, jak jednoduše až povrchně jsou načrtnuty charaktery, vztahy a děje, tenhle filmeček ponouká k překvapivě hlubokému myšlenkovému ponoru s dlouhým dojezdem. Plus moc pěkná milesdavisovská muzika plus krásně využitý Peter Fonda (neříkám krásně hrající, on toho nikdy moc nenahrál, ale oblečte ho do dobře padnoucího baloňáku, postavte ho do záběru s malířskou paletou nebo sklenicí bourbonu a on tím svým nepřítomným jinosvětským kukučem – takhle jsem si odjakživa představoval elfy, kdepak agent Smith se špičatýma ušima! – dodá jakékoli scéně instantní hloubku). ()
Neznám ji, nikdy předtím jsem o ní neslyšela, a tak nemůžu říct, jaká byla spisovatelka. Ovšem pokud se její příběh zakládá na pravdě, byla v první řadě obratnou manipulátorkou, která se vždycky, za každých okolností řídila jenom a pouze svým vlastním prospěchem - a přitom se schovávala za pokryteckými, rádoby intelektuálními řečičkami, které při pohledu (a poslechu) zvenčí vyhlížely TAK interesantně. Sama citově vyprahlá, nepříliš spokojená s vlastním životem, bez výčitek využívala každého, kdo se ocitl v její blízkosti, a v případě (ne)potřeby ho bez rozpaků odhodila jako starou veteš, která už dosloužila. Charakter jejího mladého milence nehodlám rozebírat, zato při jeho okouzlující ženě jsem stála po celou stopáž, nejenom tehdy, když se zrovna ocitla na scéně. Vlastně je to JEJÍ příběh ... příběh Barbary Brandenové - vyprávění staré jako lidstvo samo ... o lásce a zradě ... a zase o lásce - empatické a zainteresované, přesto nestranné ... za 5*, jasných a zářivých, bez poskvrnky. ()
Typická ukázka toho, že přes veškeré intelektuální tlachání o smyslu žití se všechno točí v kruhu a je o tomtéž. Vztahy. Když se do toho člověk zamotá pořádně, ztratí pojem reality a může na to dojet. Když se drží zpátky, tak zase nic neužije. Výborně zpracovaná psychologie postav. Mnoho věcí řečených i naznačených mimo hlavní děj, či úmyslně upozaděných zanechá brouka v hlavě. Ve své době asi převratné, ale i dnes velmi podnětné...90% ()
Reklama