Kim Novaková se v Genezaretském jezeře nikdy nekoupala

"Rakovina, šukat, smrt, láska" . . . Ano, "mohlo to být takový superléto", strávené ve staré chatě "Genezaret" u jezera, které jako by zůstalo zachováno od dob Ráje... Mohly to být poslední pohodové prázdniny dvou dorůstajících kamarádů a staršího už dosti protřelého bratra jednoho z nich... Leč do jejich životů osudově zasáhla "bez varování jako anděl z nebe" krásná učitelka Ewa a její zálet se starším z bratrů... "Člověk míní a Bůh mění", praví mladý Erik jako jednu ze svých oblíbených >pubertálních< frází, pochycených od otce, aniž by si uvědomoval, jak hlubokou má >pravdu< - byť nakonec se celý smysl slov obrátí a člověk sám na Boha si zahraje... . . . A tenhle film je takový malý úžasný příběh, film o vzpomínání na událost kdysi dávno před čtyřiceti lety, která ovlivnila životy všech protagonistů - a vlastně nakonec pak tak nějak fatálně v nejlepším možném rozřešení, i když za cenu smrti jednoho z nich... A tak - i když nakonec ani v závěru filmu není tak zcela jasné, kdo tenkrát doopravdy zabil toho debila "Kanóna" Beru Albertssona, surového a stupidního snoubence Ewy - ve snech žáků puberťáků jakési blonďaté bohyně, idealizované převtělení herečky K.N. - není to vlastně vůbec důležité. Stejně tak jako jestli ono kluky oblíbené "SupePríma" je v jejich slovních hrách jedno slovo nebo dvě... . . . Pravda zůstává jen jedna. Erikovi po těch letech zbylo už jen to tajemství, jen vzpomínky na krátké ale zásadní přátelství, na nepřekonatelnou bratrskou soudržnost, na předčasné dospění a na první velkou, byť platonickou lásku, odbytou masturbací při šmírování za oknem. A taky smíření se se sebou, se svým svědomím a vědomím o zločinu, který asi se však musel stát a kterým nejspíš byly zachráněny životy jiné... . . . Přes svůj složitý název je tohle dílko pomalu plynoucí a svým způsobem jednoduchý, leč dle výtečné předlohy perfektně civilně odehraný a mistrovsky natočený skvělý film, s podivuhodnou atmosférou plnou nenápadných symbolů a tajemství, s nostalgickou atmosférou ztraceného mládí a smíření se s životem. A ta jednoduchost je síla a krása, vlastně možná víc, než nějaká velkolepá gesta. V životě i ve filmu! - - - - - (Poprvé viděno 16.11.2008 na dvd, komentář zde jako šestnáctý - 16.11.2008) (16.11.2008)

Idylické vzpomínání na slečnu Božskou viděné optikou dvou kluků, ve kterých se právě probouzejí hormony. Retro návrat do klukovských let je vděčné téma, v tomto filmu působí nenásilně a vzbuzuje hřejivě letní atmosféru (podobně jako v Mém létu lásky bez sexuálního motivu). Každá z postav má své dost vážné trápení, ale zvládá to tím typickým seveřanským způsobem do momentu, než se film změní v mužskou verzi Nebeských stvoření... Inteligentně napsané i natočené, výborný casting, jasných 5 hvězd. (23.11.2008)

Ty žánry tu strašně matou. Mysteriózní to totiž není ani náhodou, thriller už vůbec a krimi tak trošku, dvacet minut před koncem, kdy k němu konečně dojde. Zbytek filmu je o přátelství dvou kluků, kteří si užívají prázdnin, které ale navždy změnily jejich životy. Vypráví nám to současné já hlavního hrdiny, které do příběhu vždycky vstoupí s komentářem popisující událost jasně zjevnou už přímo z obrazu. Tudíž naprosto zbytečně a kromě úplně poslední scény (která se snaží tvářit jako bůhvíjaký zvrat, ale přitom mi to přišlo dost jasné od chvíle, kdy začala ta krimi linka) se tu jeho současné já objevuje taktéž zbytečně. Zůstat tam je ten tahle podstatná scéna a režisér by udělal o dost líp. Příběh z jeho dětství je tu sice stěžejním, ale stejně moc zajímavý není. Až na pár povedených, příjemných prázdninových scén je to celé strašně mdlé, nudné a hollywoodsky chladné. Nejdou z toho žádné emoce, práce s postavami je dost slabá a ani jedna nemá pořádný charakter, všechny tam prostě jen tak jsou. Ani k žádnému přesahu tu nedojde, jen se tu sypou instantní moudra na různá témata, aby to nepůsobilo tak prázdně. A jestli jsem podle konce pochopil správně, tak SPOILER to s úsměvem na rtu obhajuje tu vraždu. Vlastně to tam s ní celé je divné - kvůli ní se ti dva kluci tehdy rozkmotřili, tvářili se, jak strašně je to poznamenalo a že už spolu nikdy nebudou mluvit (btw ten jeho kamarád v dospělosti dopadl jak? proč už o něm nic neví?), tak proč se hlavní hrdina nikdy za život k tomu svému činu nepřiznal? Jen po letech šel hodit zakopanou sekyrku do řeky, aby se na to opravdu nikdy nepřišlo? To nemá svědomí? Sice zabil hajzla, ale nějak ho to snad poznamenat muselo, ne? Pokud teda není sociopat, ale to z teho neplyne. KONEC SPOILERU. Takže z žánrů tu zbylo jen to drama a ani jako drama to neobstojí. Nic mi to nedalo, nic silného z toho neplyne, název je pitomý, vlastně je ten film i dost zbytečný, takže z kladů zůstává jen solidní filmařská stránka. Ale pořád je to dost málo na vyšší hodnocení. Slabé 2* (13.07.2021)

"Život má být lehký jako letní den pro motýla." V tomhle duchu se odvíjel tenhle zpočátku idylický prázdninový příběh, plný klukovského mudrování nad životem a okouzlení Ewou alá Kim Novakovou. Pak přišel den, který už nebyl tak lehký jako letní den pro motýla a vzpomínka na něj je pro Erika přece jen bolestná. Nostalgické, příjemné, trochu poetické, ale chybělo tomu trochu víc něčeho, co by se dotklo mých emocí. (23.09.2013)

Moc hezký film, který kdyby ještě trochu přitlačil na pilu, tak mohl být skoro stejně dobrý jako finský Domov šedých motýlů. Takhle ale ještě zůstal o třídu výše. Může za to hlavně mnoho načatých zajímavých myšlenek a dějových linií, které i díky krátké stopáži zůstanou zcela nerozvinuty. Vytkl bych ještě jednu veledůležitou složku a tou je hudba. Při vší úctě, zde se opravdu moc nepovedla. Je příliš krotká, nevyvolává odpovídající emoce a vzhledem k ději na plátně působí poněkud nepatřičně. Opět mi vytanul na mysli Domov šedých motýlů, kde vám krása hudby doslova zvýší tep. (19.04.2011)