Ako sa krotia krokodíly

Ty tři obecně oblíbené a nejznámější filmy Marie Poledňákové mám rád a tak když jsem slyšel, že nátáčí pokračování, byl jsem docela nadšenej a těšil jsem se. Inu, neměl jsem. Mělo mě napadnout, že když se jedná o návrat na režisérskou stoličku po dvaceti letech, nemuselo by to dobře skončit, že když to produkuje N@va, nemuselo by to dobře skončit, že když je to natočený po roce 1995 v ČR, nemuselo by to vůbec dobře skončit. Ale nenapadlo, nebo jsem to spíš potlačil. Filmy Marie Poledňákové byly dobrý jenom natolik, nakolik byli dobří herci, kteří v nich hráli. Nevím, jestli je to hereckou improvizací, nebo vůbec jen herectvím a uměním hrát, ale vtipné a nápadité a humorné dialogy se úplně vytratily. Všechno je to trapné, dříve zábavné dětské naivní hlody vyznívají příliš křečovitě a uměle. Příběh, mno, od zábavné rodinné komedie to přešlo spíš k estrádě plné hrubého humoru a nepovedených gagů. Srovnávat herce nemá vůbec smysl. Etzler jen napodobuje svýho zápornýho klaďase z Pojišťovny štěstí, Postránecký (i když byl tedy jediným kladem filmu) není děda-štverák jak si ho pamatujeme, ale spíš třetí mízou přetýkající postarší kámoš. Ingrid Timková je sice Janě Preissové dost vizáží podobná, ale protí ní je naprosto nevýrazná, ale pravděpodobně za to může scénář a nedostatek prostoru. No a zmiňovat se, že jestli by z Tomáše Holýho vyrostl Mádl, že by rotoval v hrobě, to už snad ani nemusím. Zbylý ánsámbl je tak prvoplánový a neumětelský, že co se mě týká, snad bych ho radši ani neměl blížeji rozebírat. Jeden jak druhej prostě předvádí variaci na své estrádní vystupování v různých zábavných šou na N@vě (třeba Novoty atd). No a Eva Holubová mi zase moc do téhle role neseděla, ale jak sama jednou řekla: To neřeš, prosimtě. Po tom nepátrej. a kvůli srdečnímu tlaku asi opravdu nebudu, nebo by to se mnou švihlo. Jen ještě jednu drobnou poznámečku nakonec. Věřte nevěřte, Vojtkova hláška: A hlavně nezapomeň dát na noc do lednice jogurty... mě fakt dostala, i když hudba v tom vilmu je naprosto úděsná (prostě to Nekonečný brumlání a bručení). (31.03.2007)

Tváří se to jako nuda. Vypadá to jako nuda. Zní to jako nuda. Chutná to jako nuda. Dáte se poddat? Jak se krotí krokodýli aneb závod mezi dětmi a dospělými, kdo a) pronese nejtrapnější hlášku b) má tupější herecký výraz c) vás rychleji uspí. Tenhle "rodinný film" shora uvedené možnosti nesčítá, ale násobí...Dospěláci o koňskou délku vyhráli, ale byl to lítý boj až na punčocháče v umyvadle... (12.05.2007)

Bohužel až příliš přeplácaná podívaná, které schází zejména hlavní motiv, kterého by se držel. Marie Poledňáková na to nešla špatně, ale bohužel se pokusila do filmu nacpat až příliš velké množství nápadů, z nichž některé bohužel do výsledku příliš nezapadají a působí spíše rušivým dojmem. Neustálé přebíhání mezi těmi všemi rovinami je amatérské a rozhodně nenapomáhá divákovi v lepší orientaci. Díky lehkému ději sice víme co se kde děje, ale k udržení pozornosti to bohužel nestačí. Jak se krotí krokodýli není ve své podstatě špatný film, jenže kvůli všem těm víše zmíněným fakům vám v hlavě nejspíše dlouho nezůstane. (28.10.2007)

Nebylo to tak hrozny, jak jsem cekal, coz ovsem porad znamena, ze to bylo dost spatny. Film v podstate pripomina dil jakyhokoliv novackyho serialu, akorat je tu narvano vic lidi. Tady skutecne i ten nejzbytecnejsi blbecek, kterej je ve filmu par sekund, ma nejakej znamej xicht. Problem je, ze ten hlavni, tj. Etzler, je fakt dost mimo. Naopak potesi Postranecky a tri baby motajici se okolo neho, konecne sem opet po dlouhy dobe videl Kretschmerovou. Z ostatnich uz stoji za zminku jen vtipna Konvalinkova a Nahlovsky. Bohuzel, tohle jsou ty hlavni postavy, co sem tam obstaraj nakej ten vtipek, jinak tu zadny vtipy nejsou. Co se tyce deti, najde se tu par svetlejch vyjimek, ale vetsina jich je priserna. A co se tyce pribehu, nic min originalniho uz natocit asi neslo, fakt nechapu ty kecy reziserky, ze ji scenar tak nadchnul, ze se diky nemu vratila k rezii. No a vrchol vseho je, kdyz film po necelejch dvou hodinach vice ci mene nudnejch a trapnejch situaci jen tak skonci a prakticky nic nedoresi. Myslel sem, ze to aspon zachrani pisnicky, ty byly vtipny, bohuzel pak se zacli furt dokola opakovat a lizt mi na nervy. Takze slabsi 3*. (27.11.2007)

Podle mě paní Poledňáková udělala stejnou chybu jako v poslední době třeba Václav Vorlíček nebo Dušan Klein. Domnívá se, že je třeba "jít s dobou". Recyklovala sice situace a postavy, osvědčené ze starších filmů, ale jako by nevěřila v jejich trvalý účinek, necitlivě akcentuje okolní modernizaci. Ta je přitom často jen kosmetická (např. dědeček se zajímá o počítače a jezdí na in-line bruslích). Krokodýly navíc zabydlela obrovským množstvím postav, z nichž polovina je filmu platná jako popelník na motorce. Značně to ztěžuje orientaci v ději, protože od sledování hlavní zápletky o nenápadné manželské krizi nás trvale rozptyluje něco jiného, nedůležitého. Přesouváme se z místa na místo, tu a tam překotně zakopneme o nějaký slušný vtip, ale vždy jen cestou za špatným. Umím si představit, že řada gagů mohla ve scénáři působit vtipně a zabila je pitvořivá interpretace (např. čtení dvojsmyslného dopisu o tatínkově ošetřování zraněné učitelky). To, že i jindy spolehliví komici jsou zde dost křečovití, mě utvrzuje v dojmu, že šlo o režijní pokyn. 20% (29.01.2008)