More

[kráťas] Spoiler pohádka: Za svým snem čistým on vydal se nepřátelskou šedí. Jen jím dopředu hnán, jen jím živen byl. Cestou zoufalou, na nohou udržel se stěží. Těmi bez duše nenáviděn, zlost a útrapy jen okusil. Tu náhle, znenadání sen skrze touhu a slzy na svět se dere. Všechno se mění, vše krásné být má. Bez ostražitosti, kouska soudnosti bere, co tak dlouhou dobu si přál. Proč jen se nechal svést, copak nevidí kam míří? Vlastní sen přetváří v šeď kvůli které ho potřeboval. Cestou špatnou se vydal, je pozdě, už to ví. Štěstí hledal skrze oči snové, místo aby šel tam, kde to pravé se nachází. http://www.youtube.com/watch?v=WhEOxrnIM5s (11.08.2010)

Snad dvě zásadní myšlenky vyvstávají z toho leč krátkého, tak přeci silného kraťasu... obě souvisejí se štěstím a jeho nesnadným dosažením. Pocitu štěstí. Vyjma "modelové" a velmi příjemné animace zaujme hudební doprovod v mimořádné režii New Order a já si tak sám pro sebe říkám: "Nepotřebuju v záplavě šedi taky ten kousek barev/štěstí? Nebo už čeká uvnitř..." 80% (08.05.2007)

More je výborná ukázka toho, jak by krátké filmy měly vypadat - za šest minut není potřeba hlavní myšlenku nijak rozvíjet, jde jen o její působivé zobrazení. Tudíž dobrá myšlenka, velice zajímavé vizuální zpracování, působivý doprovod (celou dobu mi vrtalo odkaď ho znám.. a oni jsou to New Order :) a lehká symbolika je přesně to pravé ořechové pro kraťas. (11.07.2009)

Ohromující... šest minut přesně těch chvil, které berou dech a nechávají diváka v němém úžasu... a ten vizuál... a ta hudba... a ta ultrastresující reflexe dnešního zautomatizovaného světa... sakra, dost možná nejlepší animovaný kraťas, co jsem kdy viděl. A když titulní "šedivák" na konci stále vidí barevnou naději, problikávající úmorností temné šedi, máme vyhráno. Naděje je totiž to nejdůležitější, co More ve své výpovědi o strojovitosti kapitalistické mašinérie zanechává... i pro ty, kteří vložili část vlastního nitra do něčeho, co jim zajistilo úspěch, ale zároveň sebralo tu jiskru vnitřní vyjímečnosti. Někdy se stáváme těmi, jež jsme nenáviděli, a v okamžiku pravdy potřebujeme vědět, že z dávných ideálů ještě něco zbylo. A růžovými brýlemi viděti neznamená skutečné štěstí míti... (19.02.2009)

// Maličko smutné a až příliš pravdivé. I tak by se dal tento kraťoučký film popsat. Já to ale beru z té veselejší stránky a to tak, že mi film během šesti minut dokázal srovnat myšlenky, spravit náladu a zanechat mě s příjemným pocitem štěstí, že jsem na tuhle hravou a krásně ohudebnělou animovanou story přišel. A takové pocity jsou k nezaplacení :) (26.10.2012)