Šrámy

Poláci točit umí - a Magdalena Piekorz není výjimkou. Musím říct, že se mi zprvu líbila spíše první polovina filmu, která byla celkem surová a působila na mě reálným dojmem. Druhá půlka, ve které je Wojciech už dospělý, daleko (fyzicky) od své minulosti, přetnula úvodní pasáž tak ostře, že jsem si na ten rázný přechod musel dosti zvykat. Přišlo mi taky, že slečna Tania má o něj zájem jakoby z ničeho nic - později mi však došlo, že se jedná vlastně o ten typ (a podobenství), který po hlavě skočí tam, kde jsou šrámy.. a snaží se je pofoukat. Rodiče si člověk nevybere, je pak složité smířit se s tím, že budete taky wOJCIECh.. (04.05.2010)

Někteří sociálně slabší a společensky neadekvátní jedinci kopírují postoje svých otců načež i přes veškerou snahu tento vzorec změnit stále kopírují své vzory a zvyk je železná košile a mnohdy se z rádoby chyb svých rodičů nepoučíme a pak ty chyby děláme sami. Samozřejmě, že si z toho odneseme jen ty špatné vzpomínky a svoje rodiče div nezatratíme s kecama: "Já takový jako vy nikdy nebudu a svoje děti v životě mlátit nebudu"! Jasný, říká to každý a skutek utek. Zřejmě při mé výchově něco zanedbali, asi mě měli víc mlátit, protože já na své dušičce moc psychických šrámu nemám. (19.02.2015)

Tento komentář věnuji uživateli cinefob, neboť má rád genetiku. Komentář také obsahuje SPOILERY, i ty má cinefob rád: Přetrhni molekulu DNA, pohřbi svého otce a vylez z temné jeskyně do prosvětlených hor. S pomocí pravé lásky, ne státu (učitelka) či institucionalizovaného boha (kněz), to snad dokážeš... Ale trochu vážněji... Výtečné vykreslení vztahu despotického otce a týraného syna, ve kterém strach nebudí respekt, ale pohrdání, ve kterém se občasná vstřícnost setkává s oprávněnou nedůvěrou, ve kterém jsou projevy lásky ubity tresty, ve kterém pocity vinny zůstavají uzavřeny ve "vinících". A samozřejmě je tu i Láska jako protipól k Neměnným Pravidlům. Samozřejmě to jde nasadit tak, že Láska = Bůh Nového Zákona, Pravidla (tresty) = Bůh Starého Zákona, jde koukat i na symbolickou změnu režimu z komunistického k demokratickému, ale nemyslím, že by to vnímání filmu nějak výrazně prospělo. (09.02.2010)

Bezesporu silný film obsahově i svým zpracováním. Přišlo mi ale, že ta iluze toho, co film představuje, ta myšlenka/motiv, nebo jak to člověk nazve je o mnoho drsnější/brutálnější a hlubší než to, co se nakonec ve filmu opravdu objeví. Nevím, jestli to byl záměr, prostě jen naznačit obrysy a nechat to na divákovi, aby si na vhodná místa "domyslel" to, co se ho dotýká nejvíc/co se mu tam nejvíc hodí.. takže výsledný dojem podle mě závisí hodně na tom jak moc budete s touhle "hrou" spolupracovat a jak moc vás bude štvát "pouhé" naservírování (sice pestré škály)jednotlivých aspektů problematiky-hezky jeden po druhém. Neříkám, že to je špatně zahrané, neříkám, že to je necitlivě, nevhodně nebo nerealisticky pojaté (i když i pár takových momentů by se tam našlo). Jako celek mi to přijde lehce nic neříkající a konec tomu nepomáhá. Když to řeknu jinak- všichni pochopí co film naznačuje a o vážnosti tématu není pochyb. Nikdo také nepochybuje o tom, že to co bylo v začátku naznačeno bude mít nějaké důsledky do budoucnosti, ale hle ono zas není úplně ukázáno, jestli to tak úplně je- zase spíš jen naznačeno a to pěkně jedno hned za druhým- co scéna to jiný prvek/motiv/problém nebo jeho část. (24.02.2015)

Niekedy, na pochopenie človeka, stačí nahliadnúť do jeho detstva a toho čo má odžité. Otec, ktorý bez matky bol pre syna skoro peklom. A syn, ktorý prestal byť ním, keď si našiel dievča. Len či to vydrží. Malo to dobrú muziku, predstavitelia otca a syna slušne hrali, kopec dobrých momentov, lenže mne v tom filme niečo chýbalo, aby som s hodnotením išla vyššie. (03.01.2017)