Ja a ty a všetci ostatní

Tohle byl vskutku zvláštní film. Ze začátku jsem tomu moc nevěřil, ale jak film plynul, tak jsem pochopil, že ti "úchyláci" vlastně žádní úchyláci nejsou a že chtějí jen trochu pozornosti. Za vrchol filmu považuju scénu na lavičce (ke konci v parku) kdy jsem tak nějak pochopil, co je tímto myšleno. Nicméně tento film strašně rychle "vyprchá" (schválně jsem nehodnotil ihned po zhlédnutí, abych věděl, jestli budu ze snímku stejný pocit i ráno, kdy se probudím). A bohužel, neměl jsem ho. Možná na tom měl svůj podíl i český dabing (vysvětlí mi někdo, proč sakra ČT 2 začíná dabovat i tyto snímky?!) ale nemůžu dát plný počet. Nicméně film si zřejmě za nějakou dobu seženu v originále a uvidíme… (30.08.2010)

Jedním ze základních předpokladů pro natočení úspěšného amerického nezávislého filmu je vysoká míra osobitosti jeho hrdinů. Zde jsem si místy říkal, že už je to přeci jen trochu moc. Na druhou stranu, kdyby Miranda July (režisérka, scenáristka a představitelka hlavní role v jedné osobě) napsala normálnější postavy, šlo by jenom o další úsměvný nezávislák s pěknou myšlenkou, nad kterou každý chápavě pokývne hlavou. Takhle se můžeme těšit na zapáleného prodavače bot, na malého, perverzního černouška, na jeho orálně (ne)uspokojeného bratra, na dvě sexuchtivé puberťačky, s chutí provokující neméně nadrženého souseda nebo na svéráznou umělkyni. Jsou to exoti, ale mají srdce a to vaše si taky získají. Na oplátku za příjemně strávených devadesát minut toho od vás Já ani ty ani všichni ostatní mnoho nepožadují, pouze určitou dávku empatie a zkušeností s problémem, který nás trápí celý život, tedy se životem samým. Děj, nebo spíše úhledně sestříhaná série miniepizodek s individuálními pointami, posunuje vpřed poslouchatelná hudba a množství situací příliš bizarních na to, abyste na ně nereagovali alespoň malým úsměvem. Podobné filmy bývají často přirovnávány k práci Woodyho Allena, jenže zrovna tento, na rozdíl od takového Igbyho, vůbec nespoléhá na humor konverzační a připomíná jakéhosi omylem komického hybrida Třináctky a Ken Parku, resp. ukazuje, čím chtěly oba filmy bez zjevného úspěchu být. 75% Zajímavé komentáře: betelgeuse, vik (10.06.2007)

Ne úplně originální sociální sonda do krize moderní společnosti, rodiny a osobnosti. Nicméně film vychází z poctivé a citlivé režie a vedení herců, casting byl taky fajn (mj. děti hlavní postavy). V některých momentech je zcela omamný ženský rukopis režisérky, což v člověku zanechává nejvýraznější zápis a vzpomínku. (09.01.2008)

Jó, osamělost je kurevská věc. Aspoň, že někteří se s ní vypořádávají tvůrčím způsobem, i když po svém. Já a Ty a všichni ostatní je docela milá podívaná v žánru, který mám rád, v tomto případě ale necítím zvláštní nadšení. Ale měl bych při pokusu o spravedlnost podotknout, že nebýt zřejmě v něčí koupelně natočeného dabingu, takto dokonalého zabijáka nálady snímku, mohlo to dopadnout líp. (04.04.2011)

7/10 Tak přesně takovéto filmy mi v dnešní době strašně chybějí. Pohladí člověka po duši a rád se k nim zase vrátí. Miranda July se jeví jako velice nadějný režisér s citem pro jemné vykreslení lidských charakterů. Film vhodný k relaxaci, kde na konci zjistíte, že vám dodal optimismus. (06.11.2006)