Ja a ty a všetci ostatní

))< >(( , sice ne navždy, ale 90 minut stačí (viz http://www.youtube.com/watch?v=KQoJo81lujk ). _____ Další tríčky _____ http://www.youtube.com/watch?v=85pP7yvA3do (všimni si jak to začíná a končí jak týpek čumí na ptáka, moc to vidět není). _______ čekal jsem _____ něco důmyslného, výsměch, ... místo toho mi to přišlo jako že autoři snažili za každou cenu tam dát nějakou prapodivnost . _____ Každá postava _____ je divná - karikatura romantičky, 2 píč, šprtky, ubožáka, pedofila, pedofilky, pedofila a malý kluk (předpokládám, že prcek co má rád hovínkový "tenis" má symbolizovat ... ééé ... něco, nebo něco jiného ... každopádně to byl důvod proč jsem se na to koukl - mělo mi tak dojít že jde o čiré umění = hovno - tedy, že na to nejsem dostatečně intelektuálně vybaven). ____ Poetické _____ to je (metafory, hyperboly (= hysterie), něco se tam pravidelně opakuje, ...), ale celou dobu jsem si říkal "Ok, a co jako?" (03.04.2010)

Začátek filmu mě okouzlil. Ale postupně mi připadalo, že těch podivností je až příliš. Všichni toužíme po lásce, po někom blízkém, všichni jsme asi aspoň v něčem trochu ujetí, ale na mě toho bylo prostě moc. Film chtěl šokovat, ale o to já nestojím. John Hawkes jako prodavač obuvi se mi ale líbil moc. Tomu jsem rozuměla a fandila. Chování dětských postav mi přišlo přes čáru. (07.12.2021)

Jó, osamělost je kurevská věc. Aspoň, že někteří se s ní vypořádávají tvůrčím způsobem, i když po svém. Já a Ty a všichni ostatní je docela milá podívaná v žánru, který mám rád, v tomto případě ale necítím zvláštní nadšení. Ale měl bych při pokusu o spravedlnost podotknout, že nebýt zřejmě v něčí koupelně natočeného dabingu, takto dokonalého zabijáka nálady snímku, mohlo to dopadnout líp. (04.04.2011)

Chci lásku, chci štěstí, chci, aby si mě někdo všiml, někdo mě vzal na vědomí. Miranda July schovala ideu do pestré směsice "úchylek" vskutku rafinovaně. Chvilku se zdá, že hrají prim, ale je to přibývající čas, který nechá vybublat na povrch křehkou podstatu věcí a z úchylek jsou volání o pomoc. Vedle Štěstí Todda Solondze další nezávislý drahokamínek .... o lidech. (22.06.2007)

Jedním ze základních předpokladů pro natočení úspěšného amerického nezávislého filmu je vysoká míra osobitosti jeho hrdinů. Zde jsem si místy říkal, že už je to přeci jen trochu moc. Na druhou stranu, kdyby Miranda July (režisérka, scenáristka a představitelka hlavní role v jedné osobě) napsala normálnější postavy, šlo by jenom o další úsměvný nezávislák s pěknou myšlenkou, nad kterou každý chápavě pokývne hlavou. Takhle se můžeme těšit na zapáleného prodavače bot, na malého, perverzního černouška, na jeho orálně (ne)uspokojeného bratra, na dvě sexuchtivé puberťačky, s chutí provokující neméně nadrženého souseda nebo na svéráznou umělkyni. Jsou to exoti, ale mají srdce a to vaše si taky získají. Na oplátku za příjemně strávených devadesát minut toho od vás Já ani ty ani všichni ostatní mnoho nepožadují, pouze určitou dávku empatie a zkušeností s problémem, který nás trápí celý život, tedy se životem samým. Děj, nebo spíše úhledně sestříhaná série miniepizodek s individuálními pointami, posunuje vpřed poslouchatelná hudba a množství situací příliš bizarních na to, abyste na ně nereagovali alespoň malým úsměvem. Podobné filmy bývají často přirovnávány k práci Woodyho Allena, jenže zrovna tento, na rozdíl od takového Igbyho, vůbec nespoléhá na humor konverzační a připomíná jakéhosi omylem komického hybrida Třináctky a Ken Parku, resp. ukazuje, čím chtěly oba filmy bez zjevného úspěchu být. 75% Zajímavé komentáře: betelgeuse, vik (10.06.2007)