Večeře pro jednoho
Der 90. Geburtstag oder Dinner for One
Dinner for One
Obsahy(2)
Britský varietní skeč z dvacátých let natočený v roce 1963 německou televizí je opravdu kultovní! Kupodivu hlavně v německy mluvících zemích a pak ve Skandinávii. Každý rok - počínaje rokem výroby dodnes - se tato drastická až morbidní leč přelaskavá miniatura objevuje na obrazovkách. Stařičký sluha rozesmává generace diváků. Obsluhuje svou stařičkou Lady a protože ostatní pravidelní hosté - byli kdysi čtyři - už nejsou na tomto světě, musí za ně zdvihat číše k nesčetným přípitkům, následujícím po každém chodu. Jeho cesta od stolu ke krbové římse, odkud servíruje, vede přes tygří kůži s rozměrnou hlavou zvířete, o kterou pokaždé - s jednou výjimkou - zakopne. Hyperkultovní, stále se opakující otázka a odpověď - "stejně jako loni? Ano, stejně jako loni, Jamesi" je doprovázena hromovým sborem nadšených milionů diváků. Alkohol dokonává své, boj je marný. Každý - kromě Sergeje Bondarčuka ve filmu Osud člověka - musí podlehnout. Stařičká dáma odvádí svého potácejícícho se služebníka nahoru po schodech tam, kde tušíme ložnici - se slovy - stejně jako loni, Jamesi. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (54)
Vtipům z grotesek příliš nehovím, nedokážu se smát tomu, když někdo zakopne, spadne, srazí si vaz. Když to dokonce udělá několikrát po sobě, přijde mi to trapné. A to tak, že velice. Tenhle kousek rozhodně nepatří na scénu žádného solidního divadla, je tak akorát pro to varieté. Tam se mohou lidé opít, když se nudí a pak je to zřejmě začne i bavit. Že bych se nebavila vůbec, nemohu říci, závěrečné nalévání má již gagy, které mě až tak neuráží. Nejvtipnější je samotná pointa, což přesně tak má být u dobrého vtipu. Takže sečteno, podtrženo, jako vtípek celkem vydařené, jen se zbytečně dlouhou a hlavně trapnou předehrou. ()
Hluboké a nervy drásající existenciální drama může, rozpolceného mezi bytostným odporem k alkoholu, a staroanglickou služebnickou oddaností. Zdánlivě komický nádech příběhu, podpořený občasnými gagy s tygří předložkou (jakožto symbolem mrtvolné vyčpělosti kdysi nespoutané divočiny) a dalšími pohybovými kreacemi stále opilejšího hlavního hrdiny, nemůže překrýt rámec antické tragédie, ani všudypřítomný pocit sklíčenosti diváka nad zjevnou absurditou jednání obou postav. To nakonec graduje v překvapivou pointu, odkazující jak na repetitivnost společenských konvencí, tak na nemožnost popření biologické podstaty člověka. Pouze pro silné nátury. ()
3* tuhle kultovní novoroční taškařici jsem viděl dnes poprvé, tak nemám důvod ji nadhodnocovat z důvodu nostalgie a možná kvůli ní má tady tak vysoké skóre. Podobně by asi dopadly některé scénky z Televarieté nebo Možná přijde i Kouzelník. Pokud se chcete dozvědět jakou mají televizní tradici v některých západních zemích, zkuste si vyhledat tuhle černobílou scénku třeba tady. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 0 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 3 /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] ()
Virtuální pohybová kreaei Freddiho Frintona. Nicméně hlavní scéna "zakopávání o hlavu" se už nakonec příliš opakovala. Nicméně kladně musím hodnotit to, že autoři dokázali udržet nápad a jeho realizaci v přiměřené délce, takže vzniklo dílko, zcela ideální pro silvestrovský večer. Podle většiny hodnotících má na víc než tři hvězdy, nicméně to není typ humoru, které je právě mně blízký, a proto jsem kapánek nespravedlivý ve svém soudu. ()
Chcel som dať pôvodne jednu hviezdičku, pretože jedenkrát sa na mojej tvári už už rysovalo niečo ako úsmev. Bohužiaľ tunajšie hodnotenie, ktoré túto starodávnu trápnosť povýšilo do červených čísel je alarmujúce. Neverím, že toto považovali za vtipné už súdobí diváci. A naozaj by ma zaujímalo podľa akého kľúča to dramaturgia Markízy vybrala do vysielania. Kvalitné archívne snímky by totiž nostalgik na jej kanáloch hľadal márne. (2.1.2015) ()
Galéria (7)
Zaujímavosti (2)
- Skeč existuje ve dvou verzích, ačkoli v obou hrají totožní představitelé a obě vznikly ve stejný rok. Kratší desetiminutová verze je točená v lacinějších kulisách, zatímco delší osmnáctiminutová má výrazně lepší scénu a volnější stopáž umožňuje jednotlivé gagy lépe načasovat a vystavět. Delší verze také v kompletní podobě zahrnuje úvod v němčině, kde moderátor divákům vysvětluje nadcházející dění (skeč se odehrává v angličtině a vznikal pro německou televizi). Hlavní rozdíl obou verzí spočívá v jejich rozzáběrování. Pasáže vyžadující bližší záběry jsou v delší verzi snímané z vhodnějších úhlů, kde mnohem lépe vyzní mimika postav. (JFL)
Reklama