Rodinné hriechy

Děj snímku se rozprostírá do období cca 18ti let. Zavede nás do prostředí naoko perfektně fungující rodiny, která si postupně osvojila deset dětí o které se dokonale stará. O mírné rozčarování se postará první matčino nabádání malé dcerky ke krádeži, kdy si však ještě řeknete: "No, uživit je všechny standardním způsobem není nic jednoduchého". Následuje však smršť násilí, žhářství, mafiánských postupů "jestli odejdeš, zabijeme tě" a po chvíli už je jasné, že máme před sebou šíleného sociopata využívajícího své adoptivní ratolesti k páchání trestné činnosti. Na základě udání jedné z adoptivních dcer se rozjíždí série zatčení a následné soudní líčení. Hlavní část filmu pojednává o zpočátku beznadějném přesvědčování a následném podání svědectví členů rodiny v soudním procesu s adoptivními rodiči ... Nejedná se sice o žádný kinematografický skvost, Kirstey Alley už dávno není onou prsatou kráskou z Kdopak to mluví, ale její herecký výkon filmu dodává přesně to, co chybí kostrbatému scénáři a ostatním hercům -> věrohodnost. (21.07.2005)

Sílu extrémního příběhu filmové zpracování kvalitativně spíš poškodilo. Po skončení byl dojem nula, ale měla jsem pocit, že mi sousedka přes plot vyprávěla něco otřesného o nějaké šílené rodině, která na první pohled vypadala charitativně. Ale mluvila nesouvisle, nedokázala popsat žádné oběti, ani pohnutky sociopatů. O soudním procesu se zmínila jen jakoby mimochodem, takže jsem jen v duchu litovala ty chudáky, ale soucítění se nedostavilo. Asi sousedka neumí vyprávět příběhy, nebo je to jen klepna bezcitná. (23.01.2018)

To byl ale dementní zvyk dávat k dárkům účtenky a ukazovat obdarovanému kolik dárek pro něho stál. To ale nebyla jediná věc, nad kterou mi zůstal rozum stát. Byla jsem šokovaná tím, jakého kostlivce ve skříni může mít jedna úžasná rodinka, i když tohle byl mega pytel kostí. Jak jim to vůbec mohlo projít? Chtěla bych vidět Kirstie Alley hrát nějakou zákeřnou bestii. Ona to umí prodat v obličeji. (15.12.2016)

Paní Kristie Alley mám v paměti zafixovanou jako sympatickou, mladou maminku ve filmech Kdopak do mluví. Je až k nevíře, jak dokáže zahrát i pořádnou svin*. Na film jsem narazila náhodou a hodnocení 63 % mě příliš nenadchlo, ale i tak jsem se rozhodla ho zhlédnout. Ani jsem si nečetla popis děje, prostě jsem se nechala překvapit a šla do tohoto filmu na vlastní nebezpečí. Hned ze začátku, když na mě "vyskočilo", že se jedná o děj inspirovaný skutečností, zpozorněla jsem a byla mi jasné, že film mě bude určitě zajímat. V následujících minutách jsem se letmo ztrácela ve vztazích v rodině, jejíž tajemství se postupně odhalovalo a já s otevřenými ústy hltala každou scénu, která ukazovala nepěkné "záliby" hlavních hrdinů. Asi tu nejde nefandit hrdince - dceři, která se se svou nevlastní matkou soudí a tudíž jsem velice ocenila šťastné zakončení. (18.03.2014)

Mísí se to ve mně - mám Kirstie obdivovat, že při svém nynějším vzezření vzala roli fakt odporné baby sociopatky (omlouvám se za ten výraz, ale slušnější by nebyl trefnější) - ta kila navíc oproti jejímu dřívějšímu looku jsou znát a tady navíc je docela za šmudlu....nebo ji zatratit, že na sebe nedbá a ještě si takto přidá touhle šílenou rolí? Ale to je vlastně jedno, protože herecky zde nemohla být lepší. Ani nevím, jestli to bylo podle skutečné události, doufám, že ne. Bylo to hrozné, bída na ještě větší bídu a chvílemi jsem měla co dělat se dodívat do konce. Film pro silné nátury. (07.07.2011)